Nositelé folkloru naleznete ZDE
V první polovině listopadu se konají především na kyjovském Dolňácku, ale také na jiných místech Slovácka, staré lidové zvyky spojené s tradicemi hodových slavností. Spojují se v nich prvky prastaré místní lidové kultury s moderními a současnými aspekty kulturního a společenského života. Jejich podstatou, kromě vazby na slavnost vysvěcení místního chrámu Páně, není ani tak okázalost projevená často hojnou a početnou účastí dětí, mladých i dospělých v lidových krojích nebo dodržení v místě zažitého obsahového schématu, ale především nedílná a jednotná sounáležitost celé obecní pospolitosti.
Vyjádřena je společným zapojením hlavních nositelů i civilních návštěvníků do přípravy i průběhu samotné akce. Tato slavnost s prvky tradičního lidového divadla a s užitím místních folklorních projevů – hudby, písní a tanců, napojená na závazné aspekty místních zvyklostí, je jedinečnou, vzájemně se podmiňující vazbou interpreta i diváka.
Ta je vyjádřena na jedné straně účastí v slavnostních krojích a využitím závazných symbolů, jimiž jsou na kyjovském Dolňácku bohatě zdobené klobouky s kosárky, dlouhé stuhami zdobené rozmarýny, vysoký věnec uvitý z živých květů nebo živý káčer jako odezva dávných tradic darů v podobě obětin, a na druhé straně nejen osobním sledováním slavnosti a kontrolou závazných zvykoslovných projevů, ale také způsoby vzájemné komunikace, jejíž podstatou je zvaní hostů, příprava slavnosti v každé domácnosti, úklid veřejných prostranství, účast na slavnostní bohoslužbě či tanečních zábavách a průvodu nebo neformální oslava kamarádských společenstev.
Převažovala rudá
Když tradice ožijí, onu okázalou nádheru zažijí naplno všichni účastníci slavnosti odehrávající se často celé tři dny. O minulém víkendu tomu tak bylo ve Svatobořicích-Mistříně. V tomto roce zde byl pořad hodové slavnosti držen za účasti i dalších místních kolektivů stárky, stárkami a členy kolektivu s poetickým názvem Lúčka. Podobně jako je malebná květy rozkvetlá letní louka, tak povznášející a kouzelný pohled byl do kroji zaplněného chrámového prostoru nebo na dlouhý průvod o slavnostní neděli procházející obcí. V prostoru chrámové lodi i v ulicích obce převažovala a oči lákala rudá barva tureckých šátků, kordulek i sukní.
A protože tu tradice žijí v příkladné symbióze mládí a dospělosti, tuto místní krojovou krásu pro mládež připravují a udržují babičky a maminky, často bývalé členky některého z místních národopisných kolektivů, z nichž nejstarší staré zvyky v obci udržuje a dále rozvíjí již téměř 70 let. V souladu s nepsanou tradicí převzaly ženy zkušenosti s užíváním i údržbou krojů od svých rodičů a vztah k tomuto odkazu a bohatství vštěpují společně s vedoucími souborů také svým dětem a vnukům. Nic na tom nezměnila ani moderní doba, která (někde) lidovým a folklorním tradicím příliš nepřeje.
close
zoom_in
Ve Svatobořicích-Mistříně je živá lidová kultura samozřejmou součástí místního života. Konají se zde nejen všeobecně známé výroční slavnosti ročního kalendářního cyklu, ale například právě z iniciativy souboru Lúčka zde byly obnoveny v rámci cyklu Rok na vsi tradice Vynášení smrti, Přinášení létečka či dívčí slavnost Královničky, na nichž se výrazně podílejí děti z kolektivů Krušpánek a Podkověnka.
Hody, milé hody…
Když když tradice opravdu žijí, může je i moderní doba obohatit o nové prvky. Členům souboru Lúčka se to letos podařilo vydáním zvukové pohlednice v podobě CD nosiče Hody, milé hody…, na němž se podíleli svým zpěvem stárci i stárky s cimbálovou muzikou vedenou Ladislavem Švidroněm a které dvěma skladbami podpořila také známá dechová hudba Mistříňanka. Vedle klasické pohlednice a řady zajímavých drobných suvenýrů prodávaných při volence na hodových tanečních zábavách se zvuková pohlednice stala milou, zajímavou, možná i podnětnou a vítanou památkou na vydařenou hodovou slavnost 2009 ve Svatobořicích-Mistříně.
Autor: František Synek
