„Nebylo to původně až tak plánované. Téma vojny se objevilo a nás později napadlo věnovat se mu hlouběji. Zkusit ho pojmout vyčerpávajícím způsobem,“ přiblížil ředitel milotického kulturního domu Josef Levek, proč se verbování na vojnu během víkendu vracelo hned několikrát v různých pořadech.

Jako klasická vesnická zábava například začínal hlavní sobotní program Za císařa pána a jeho rodinu. Dvě skupiny chlapců ze sousedních vesnic se nejprve škádlily kvůli děvčatům, poté soupeřily ve svých dovednostech. „Legrúti, nástup,“ vstoupil do děje důstojník zrovna v momentě, kdy se mládenci začali prát. Na vojnu pak šli společně se sklopenými hlavami za pláče děvčat.

Diváci si mnohokrát mohli připomenout, jak vlastně za Rakouska-Uherska nábor vlastně vypadal. A někteří si to nejen připomněli. Mnohé pro lidi bylo i novinkou. „A to oni šli dobrovolně? Já jsem vždycky myslela, že je přinutili,“ divila se za přikyvování okolí mladá žena v publiku při sobotním pořadu Markéty Mikulčíkové.

Důstojník přišel mezi mladé a lákal mládence na peníze i na slávu. Nakonec se nechali zlákat. „Tak to skutečně kdysi bylo. První to bylo dobrovolné. Teprve, když už dobrovolně nikdo nešel a bylo ještě třeba, nastoupily jiné metody,“ přiblížila etnografka Mikulčíková.

Její program ukazoval, jak to vypadalo při náboru na kyjovském náměstí. Před publikum nejprve přijeli či přišli z několika stran skupiny z okolních vesnic. Každá pak předvedla své pásmo. „Šli k odvodu s respektem. Třeba i před ostatními frajeřili, ale zároveň se báli,“ popsala etnografka.

Festival ale nebyl jen o odvodech a vojně. Předvedl ve třech dnech stovky vystupujících. Především slovenské soubory sklízely vždy velký aplaus.