„V době čtyřicetidenního půstu je šest nedělí. Každá z nich má svůj význam i název. Ta první je Černá. Při ní se všichni na náznak smutku oblékali do tmavého," popsala v jedné z chalup skanzenu Marie Matyášová. U Pražné neděle lidé zase zdůraznili půst tím, že opražili obilí. Kýchavá neděle podle Matyášové značila, že když si někdo kýchl mockrát, symbolizovalo to nemoc. „Na tři kýchnutí se má ale lidem říct pozdrav pánbůh. A člověk, který kýchá, má odpovědět dejšto pánbůh," doplnila Matyášová.
Další pak byla Družebná, která znamenala polovinu postní doby. V tomto období se dříve chodilo na námluvy, které byly po Velké noci. Chasa se mohla také poveselit. „Když přišla Smrtná neděle, vynášela se Morena, což znamenalo odchod zimy. Květná neděle už zvěstovala Velikonoce a vjezd Krista do Jeruzaléma. Světily se například kočičky," dodala Matyášová.
Úklid i byliny
Svatopostní doba začíná Popeleční středou, v minulosti se v tento den čistily komíny nebo kamna. S velikonočním obdobím ale byla spojená i strava. O Zeleném čtvrtku si lidé dříve vařili špenát z kopřiv, pekli už ale i jidáše z kynutého těsta. Velký pátek byl spojený s půstem. Lidé o tomto dni nejedli, a pokud ano, tak pouze skromnou snídani. Na Velký pátek se navíc nesmělo hýbat se zemí a prý se otvíraly poklady. „O Bílé sobotě připravovaly hospodyně velikonoční nádivku. Dodnes se jí říká také svítek nebo hlavička. To proto, že se do ní přidávalo maso z vepřových hlav. Hlavní ale byly byliny, které se do ní přidávaly a dělaly tento pokrm hezky barevný," pověděla návštěvníkům Eva Rýpalová.
V neděli pak lidé brali do kostela mazance, vajíčka nebo velikonočního beránka, aby nechali pokrmy posvětit. „Spolu je pak snědli doma u stolu, což mělo přes rok udržet rodinu pohromadě," doplnila Rýpalová s tím, že na oběd bylo nejčastěji skopové maso. Beran totiž symbolizoval nevinnost Krista.
Velikonoce jsou spojené i s různými rukodělnými pracemi. Ženy a dívky pekly mazance a jidáše, barvily vajíčka. Nejčastěji je ozdobily květinami, zabalily je do plátýnka a uvařily v cibulových slupkách. Chlapci a muži si zase vyráběli píšťalky. „Jednou z říkanek, které se při výrobě píšťalek odříkávaly, bylo Otloukej se, píšťaličko vrbová," uvedl etnograf Martin Šimša.
Mužská práce ale bylo i pletení pomlázek. K jejich výrobě se používaly čerstvé vrbové proutky. „Musí být pěkné, rovné, nesmí být sukovaté a rozvětvené. Je dobré, když nemají ještě kočičky, protože potom se lámou. Dnešní děti a často i dospělí už je ale vyrobit neumí," popsal svou zkušenost z předchozích ročníků pořadu Pavel Tomšej.
