„V tomto tanci dominovala funkce psychologická, soutěživá a erotická. Chlapi se prostě předváděli před babama,“ odlehčil za smíchu účastníků na závěr čistě teoretické části jeden z přednášejících Martin Jelínek, který je současně dvojnásobným vítězem verbuňkového klání na festivalu ve Strážnici.

Hlavní část výuky ale přišla až poté. Při praktických ukázkách se lektoři i jejich svěřenci řádně zapotili.

„Tento pohyb kolenem už tam nepatří, to dělají Hradišťáci,“ byla například jedna z výtek. Ne náhodou se sešli chlapci pouze z Kyjovska. To je jednou z oblastí, která má svůj vlastní verbuňkový projev odlišný od podlužáckého nebo strážnického. Právě ona odlišnost je součástí ojedinělosti, díky které je Slovácký verbuňk od roku 2005 na seznamu Unesco.

„Musíte dbát na čistotu projevu. V momentě, kdy začnete tančit, stáváte se nositeli lidové tradice. Mladší kluci vás pozorují a učí se od vás, i když to možná nevíte. Zatančíte něco, co do projevu vaší obce nepatří a méně zkušení to po vás budou opakovat,“ vysvětloval Jelínek, proč právě ti nejzkušenější musí dbát tradic.

Ve Svatobořicích-Mistříně šlo letos už o třetí ročník semináře verbířů. Bývá pro celé Kyjovsko. „Letos mám velkou radost, že se účastnili třeba zástupci Ratíškovic nebo Vacenovic, kde verbuňk dříve začal skomírat. Teď se k němu lidé zase vrací. Tam, kde už jsou verbíři dobří, není třeba aby odtud jezdili na seminář,“ uvedl jeden z pořadatelů a současně lektor Rostislav Marada.

Na víkendové akci byli začátečníci, kteří se učili základní cifry charakteristické pro Kyjov a okolí, ale i zkušenější, kteří se přišli zdokonalit. Byla to pro ně i příprava na nominační regionální kolo soutěže či dokonce finále ve Strážnici, kde verbíři z Kyjovska v posledních letech často slízí nejvyšší vavříny.

„Bylo by pěkné, kdyby Kyjovsko v tomto trendu pokračovalo,“ připomněl účastníkům další z lektorů Tomáš Machalínek, vítěz ze Strážnice z roku 1994. Jedním dechem ale dodal za souhlasu kolegů, že hlavním úkolem seminářů není výchova sólistů-šampionů, ale co největší rozšíření umění verbuňku mezi lidi a udržení této ojedinělé tradice.

Přečtěte si také: Tanečníci Kyjovska se utkali ve verbuňku

Název tance je odvozen z německého slova Werbung, což znemená najímání či ucházení se. Vychází z praxe náboru do vojenské služby, prováděného u nás do roku 1781 za účasti profesionálních vojenských tanečníků, jejichž projev byl asi jedním z impulzů ke vzniku tohoto tance. Taneční projev při náboru měl verbování také zlehčit, aby se mládenci vojenské služby nebáli.

Verbuňk je v České republice rozšířen pouze na Slovácku, kde se pro něj užívají nebo užívaly i jiné názvy – cifra, cifrování, cifruňk, čardáš, čardášování, verbování, skákání či grepčení.