Kyjovánek II v třetím srpnovém týdnu míří jako jeden z mála do Bulharska na Slunečné pobřeží. „Pro děti jsou zahraniční zájezdy velkou odměnou. Seznamují se s novou kulturou a pořadatelé i diváci jsou nadšení z naší dětské bezprostřednosti," uvedla vedoucí Blažena Sedlářová.

Vzpomíná na výlet na Velkou čínskou zeď, ze které se vraceli na bobové dráze oblečení v krojích. Dříve Sedlářová spolupracovala s republikovým folklorním sdružením. Dnes je v kontaktu s pořadateli komerčních festivalů. Na podzim čeká vystoupení v cizině kyjovský mužský sbor. Vyrazí do Černé Hory.

Na Kyjovsku postupně vzniká spolek, který by měl soubory zaštiťovat. „Folklorní sdružení České republiky zaniklo před zhruba dvěma lety. Soubory o spolupráci příliš neměly zájem a navíc ministerstvo kultury se staví k folkloru tak, že by ho měly podporovat samosprávy a kraje," prohlásil bývalý předseda Folklorního sdružení Kyjovska Miroslav Glac.

Financování cest se liší podle jednotlivých festivalů. Někdy se podaří pokrýt náklady téměř v plné výši díky dotacím, jindy z poloviny a zbytek doplácí členové souborů. Pobyt na vícedenní akci pak hradí organizátoři.

Dambořický soubor Salajka má za sebou nejeden zahraniční výjezd. Letos neodcestuje. „Příští rok určitě vyrazíme. Budeme ale zvažovat i bezpečnostní rizika. Měl jsem v plánu odcestovat v září do Jižní Korey, ale vysokoškolačky se shodly, že by dalekou cestu a studium neskloubily dohromady," uvedl vedoucí Salajky Vilém Trumpeš.

Moravské soubory působí v cizině exoticky. Na festivalech se od lidí očekává, že se přidají se zpěvem, rozumí tomu, co se odehrává na pódiu. Zahraniční program je podaný jako divadelní představení tak, aby diváci pochopili podstatu pořadu i bez znalosti jazyka. „V Istanbulu nás v půlce vystoupení přerušili, protože se muslimové svolávali na modlitby. V Makedonii si holky spálily nohy, kdy tančily bez bot a jak svítilo sluníčko, tak to dost odnesly," vzpomíná Trumpeš.

Vedoucí souborů se shodují, že na zahraničních cestách tanečníci poznávají odlišné mentality a zvyky. „Ve Francii nás překvapilo točené pivo. Za dvě eura prodávali dvě deci. Každý na nás hleděl, když jsme v tom horku chtěli tři během půl hodiny. V Kostarice jsme od pořadatelů dostávali deset dní v kuse třikrát denně mletou fazoli s rýží. To bylo za trest," hodnotí zážitky člen Salajky Jaromír Kachlíř.

Některé soubory by rády vycestovaly, ale ještě nedostaly šanci. Patří mezi ně například strážnický soubor Danájek. „Cestování máme v plánu, ale doposud nám chyběla cimbálka, která by nás doprovázela. Už ji máme, tak snad co nejdříve vyjedeme," doufá vedoucí Jana Hanáková. Obdobně je na tom i milotický soubor Šotyš. „Fungujeme chvíli. Prozatím jsme trénovali repertoár. Je tak jen otázkou času, kdy vyrazíme," prohlásila za Šotyš Ivana Smoláková.

Kyjovánek I pod vedením Adély Klingelové zase oprášil projekt Srdce na dlani a chystá se na zářijové výročí založení Kyjovánku. Čas pro zahraničí jim tak letos už nezbyl.

MAGDALÉNA KUNRTOVÁ