Tichý se narodil 20. listopadu 1926 v Nětčicích, v dnešní části Kyjova. Studoval kyjovské gymnázium a za třetí republiky na pražské Akademii výtvarných umění. Po roce 1948 studia opustil a vrátil se zpátky domů.
Tichý se do druhé poloviny padesátých let věnoval malbě a kresbě. Poté ale přesedlal k amatérské fotografii. Tam se projevil jeho osobitý přístup, kdy schovával fotoaparát pod svetrem nebo kabátem a bez přípravy fotil nic netušící objekty jeho zájmu.
Tichého fotografie bývají nezaostřené, přeexponované či podexponované a negativy poškrábané. Na samotných snímcích leckdy chybí část fotografovaného. „Filosofie myslí abstraktně, ale fotografie je něco konkrétního, to je vjem. Oko, to, co vidíš. To musíš mít v první řadě špatný aparát,“ prohlašoval Tichý.
Kyjovský rodák se soustředil především na ženy, i když nejen na ně. „Žena je pro mě motiv. Nic jiného mě nezajímá. Erotika, to je stejně jenom sen. Svět, to je jenom zdání, to je naše iluze,“ filozofoval.
Svých výtvorů si ale příliš necenil. Někdy je rozdal, jindy podléhaly vlivům počasí a myším. O vystavování nestál. Nakonec se ale jeho díla vystavovaly i v Nizozemsku, Německu, Rakousku, Španělsku, Francii a také v Spojených státech amerických. Poprvé se jeho vystavené dílo objevilo v chirurgickém pavilonu kyjovské nemocnice, a to v roce 1956.
Většina okolí jej považovala za podivína. „Pamatuji si jej ze začátku šedesátých let, kdy se přestal holit a stříhat si vlasy. Nosil stále stejné oblečení, hnědý oblek a posléze pověstný hnědý tvídový kabát. Jako děti jsme se ho zpočátku bály. Jednou nás oslovil. Měl velmi příjemný hlas a bezelstné modré oči,“ napsala o významném umělci sousedka a kamarádka Jana Hebnarová. Svoji vizáž nezměnil ani po listopadu 1989. „Doba se sice změnila, ale lidé zůstali stejní,“ řekl tehdy Tichý.
