„Jsme tu poprvé. Nejblíže jsme byli asi ve Skalici a v Senici. Ale to už je pár let zpátky,“ řekl před vystoupením zpěvák a textař bratislavské kapely Peter „Koňýk“ Schredl.

Jak jste se do Dubňan dostali?
Poslali nám e–mail a pak se toho ujal Miro Czibulya, který to tady organizuje. A tak jsme tady.

Hrajete raději ve velkých městech, nebo v těch menších?
Hrajeme rádi tam, kde je pěkný klub a kde jsou fajn lidi. Dubňany jsou pro nás takové neznámé, ale klub je to pěkný.

Hrajete punk už sedmadvacet let. Co vás stále ještě motivuje?
Kdybychom nehráli punk, tak bychom dnes, v pátek večer, seděli v hospodě a pili pivo, víno a bavili se (úsměv). Pak by nám řekla barmanka, ať zaplatíme lístek, a šli bychom domů k frajerkám a manželkám. A tak nám zavolá nějaký týpek a nabídne nám peníze, což je úplně perfektní. Tak děláme to stejné jako doma v Bratislavě a ještě nám zaplatí (úsměv).

Hrajete song Bratislavské devčatá. Nesložíte někdy i skladbu o jiných děvčatech, třeba dubňanských?
To ne. Není to tak, že bychom si vybírali a říkali, že bratislavská děvčata jsou lepší. Třeba Brno je pro nás úplně parádní štace. Ale skladbu Brněnské holky nepřipravujeme. I když jinak je Brno úplná bomba. Moravu a Čechy máme opravdu rádi.

Ale určitě jste vyjeli s hudbou i za hranice bývalého Československa, že?
Máme projetou Francii, Itálii a v Německu jsme byli asi dvacetkrát. Ale tam tolik lidí nechodí. Dohrabat se do Hamburku a hrát pro padesát lidí, to je škoda času. Mají své kapely, takže tam není šance prorazit. Přijde na nás jen pár fajnšmekrů, kteří chtějí slyšet něco jiného. Nám je bližší hrát v Československu, kde přijde dvě stě lidí, kteří rozumí našim textům. Doufám, že lidi chodí na naše koncerty právě i kvůli textům.

Jak vůbec vznikají vaše texty?
Je to různé. Většinou je první hudba, kterou tvoří Ledo (kytarista Jaroslav Lederleitner – pozn. red.). Pak musím dostat nápad a napíšu text. Ale není to předem dané.

U některých písní je cítit vliv americké punkové legendy Ramones…
Jsou to naši velcí oblíbenci, a to jak co se týče textů, tak i čestnosti. Udělali pět ze tří set textů prvoplánově pro pankáče. Jejich texty byly vždycky ze srdce, o tom, co cítili. Nebyli, jak některé punkové kapely dneška, které jen všecko fuckují. Snažíme se být k textům čestní jako Ramones. Aby opravdu sedělo každé slovo, aby vystihovalo náš názor na svět, náš postoj. Ramones byla velmi čestná kapela ve vztahu k hudbě i fanouškům. Neděláme to, co se bude někomu líbit, ale děláme to, co ze srdce cítíme. Prostě chceme být upřímní.

Co pro vás v současnosti vůbec punk znamená?
Toho hlavního nepřítele jsme porazili. To byl komunismus. Pak jsme se bavili a přišly dobré roky. Ale momentálně se zdá, že svět sklouzává špatným směrem. Že boháči více berou, než si zaslouží. A pracující naopak dostávají míň, než si zaslouží. Ať má majitel firmy desetkrát, či dvacetkrát víc než zaměstnanec, ale nyní má i tisíckrát víc. To už není fér, to je zlodějství. Vidíme problémy tohoto světa a reagujeme na ně ve svých textech. Nám se nelíbí takový pestrý kapitalismus, který nyní máme na Slovensku. A je to pro mě problém. Nikdy jsem si o sobě nemyslel, že budu v něčem souhlasit s levičákem. Levičáci byli pro mě odporní. Ale pak jsem zjistil, že je potřeba to vyvážit. Když u nás byli komunisti, tak jsem musel být pravičák. A když u nás vládne totální pravice, tak pracující jsou úplní žebráci. Takže je potřeba být trochu levičák.