Krátce po deváté vstupuje v doprovodu své neteře do ordinace a hned se jí lékařka začíná věnovat.

„Je všechno v pořádku? Nemocná jste nebyla? Teplotu jste neměla? A ten dnešní antigenní test máte hotový,“ zasype ji Eva Dokoupilová sprškou dotazů.

Seniorka usazená na židli jí odpovídá, že je dnes vše v pořádku a stejně dobře jí bylo i před dvěma týdny po první injekci.

„Cítila a cítím se v pohodě, žádné potíže jsem od té doby neměla a nemám,“ ujišťuje tazatelku Ludmila Klaudová.

„Potíže by se ale mohly vyskytnout po dnešní druhé injekci. Čili kdyby bolelo rameno, nebo jste měla zvýšenou teplotu, vezměte si paralen, a pokud by byly nějaké jiné problémy, tak zavoláte sem. Nebojte se,“ promlouvá k ní lékařka klidným hlasem.

Na otázku, proč se rozhodla nechat naočkovat, odpovídá nejstarší Veselanka lakonicky: „Protože chci být zdravá.“

Těší se na maličké praneteře

Na očkování čekala zhruba měsíc. Před nákazou se chránila tím, že přerušila kontakty s kamarádkami.

„Říkaly jsme si, jistota je jistota. Teď už se ale těším, až za mnou budou moct přijet ony i mé maličké praneteře. Na ty se těším nejvíc,“ prozrazuje seniorka a oči se jí rozzáří radostí.

Po pár vteřin trvajícím vpichu do ramene přiznává, že ani nepoznala, že už má očkování za sebou.

Životopis Ludmily Klaudové se začal psát 18. prosince 1919 ve Veselí nad Moravou, kde také s přestávkou během 2. světové války prožila celý svůj dosavadní život. Vyrůstala s jednou vlastní a jednou nevlastní sestrou a ke zdravému životnímu stylu měla blízko.

„Od tří let jsem chodila do cvičení na Sokolovnu a to mě drželo v dobré náladě,“ listuje seniorka vzpomínkami.

O maminku přišla záhy. Tatínek jezdil jako strojvedoucí na lokálce, tak rodina musela jít o válce bydlet do nádražního domku v Moravském Písku. V roce 1945 se ale přestěhovali zpátky do Veselí nad Moravou, kde měli vlastní dům. Ludmila se sice nikdy nevdala a zůstala svobodná, ale k dětem měla vždy blízký vztah.

„Radost mi dělají praprapraneteře, a protože jsem pracovala jako ředitelka mateřské školy, měla jsem dětí hodně,“ prozrazuje.

A kolika let by se chtěla dožít? „Alespoň sto dvaceti, jako ty Číňanky,“ směje se pamětnice.

Ordinace zvládne 200 lidí denně

Očkování v ordinaci Evy Dokoupilové odsýpá jako na drátkách. Denně zvládnou 200 lidí. Při odchodu si každý z naočkovaných s sebou odnáší certifikát. Stejně se to děje i v případě tamní nejstarší pacientky.

„Tady máte certifikát paní Klaudová, abyste se mohla podívat do světa ještě,“ ukazuje lékařka seniorce lejstro.

Eva Dokoupilová počítá s tím, že po Velikonocích by vakcín mohlo začít přicházet víc, a tudíž by tak měli očkovat víc lidí.

Proklikejte si interaktivní mapu praktických lékařů zapojených do očkování v Jihomoravském kraji (pro lepší zobrazení si zavřete rozklikávací nabídku vpravo nahoře):

„Jsme jich schopni naočkovat až 300 denně. Zatím pracujeme s vakcínou Pfizer/BioNTech, ale je to o tom, kolik dávek a jakých dostaneme přiděleno od Krajského úřadu Zlín,“ vypočítává manžel lékařky Ivan Dokoupil.

Očkovací tým se podle jeho slov skládá ze dvou lékařů, dvou administrátorů a tří sester.

„S administrací nám pomáhají studentky Obchodní akademie v Uherském Hradišti a musím přiznat, že s nimi máme výbornou spolupráci,“ dodává Ivan Dokoupil.