Letoun nasnímá povrch a speciální letecké mapy s přesnými souřadnicemi pak předá botanikům, kteří určí pomocí algoritmů poznají nežádoucí druhy. Bolševník není jedinou invazivní rostlinou, je to třeba zlatobýl z Kanady, pajasan z Číny nebo křídlatka z Japonska.

„Cílem prvního společného projektu bylo vyvinout metodiku pro mapování čtyř konkrétních invazních druhů. Bolševníku, pajasanu, křídlatky a akátu. Při spolupráci jsme vyvinuli první bezpilotní letadlo optimalizované přímo pro toto použití. Nyní pokračujeme s navazujícím projektem. Botanici se zaměřili na další druhy, které je složitější detekovat, a já se věnuji zdokonalení letadla, aby mapování poskytovalo ještě přesnější výsledky,“ přiblížil vědec Petr Dvořák z brněnské techniky.

Dosud neznámý zápisník Antonína Rejchy.
Zápisník starý 200 let pomohla identifikovat výstava Moravské zemské knihovny

Proti klasickému snímkování je letoun levnější a dá se použít častěji. „Když nastane vegetační období nějaké rostliny, potřebují botanici zmapovat prostor ihned, nemohou čekat na celonárodní snímkování, které se navíc opakuje jen jednou za několik let. Volně dostupné satelitní snímky jako Sentinel či Landsat nejsou pro malá ohniska invaze dosti podrobné," upřesnil Dvořák.

Malý letoun navíc od obvyklých letadel, která snímkují, nemusí čekat na jasné nebe bez mraků. „U družicového i leteckého snímkování se létá tisíce metrů nad zemí a nesmí být oblačnost. Pro letoun je maximální výška 120 metrů nad zemí," popsal Dvořák.