Kouř z bylin podle něj lidé využívali k rozmanitým účelům. „Kvůli jejich příjemné vůni, pro léčivé nebo dezinfekční účinky a také pro obřady nebo magické praktiky,“ vypočítává botanik.

Připomíná, že když měl kouř třeba z borového či smrkového jehličí a pryskyřic zahánět zlé síly, mohl mít skutečně i praktické účinky. „Z některých bylin se uvolňující silice, které ničí bakterie, což mohli ještě za časů našich babiček vnímat lidé jako ústup zlých sil,“ poukazuje botanik.

Vykuřovadla podle jeho slov používají lidé na několika kontinentech. „Sám mám rád třeba příjemnou vůni indiánské sweetgrass. Zajímavé ale je, že ve většině případů nemusíme kupovat věci, které se k nám vozí přes celou planetu. Existují totiž velmi podobné byliny dostupné u nás. Místo zmiňované severoamerické trávy můžeme třeba použít velmi podobnou tomku vonnou,“ říká Němec. Příjemnou vůni vydává také dým ze sušené mateřídoušky nebo šalvěje.

Právě to, že si mohou mnoho bylin sami najít, může být podle botanika pro lidi zajímavé a přínosné. „Rodina si může společně vyjít do přírody, hledat byliny a ty pak připravit a využít. Dá je to dohromady a navíc začnou třeba lépe rozumět krajině kolem sebe,“ uvažuje botanik.

Vedle vykuřovadel se Němec dlouhodobě zabývá také využíváním planých rostlin pro přípravu pokrmů. „Nyní dopisuji knížku, kterou muzeum vydá napřesrok. Bude se jmenovat Plané byliny jako jídlo, koření i lék. Obsahuje recepty, které jsme si buď vyzkoušeli sami nebo je máme z různých věrohodných zdrojů. Dotýkáme se tam i vykuřovadel,“ naznačuje botanik.