Ačkoliv se Břeclav a další města v okrese mohou jen stěží rovnat Praze či Brnu, i ony mají svou galérku – lidi, kteří se pravidelně vrací za mříže. „Galérka je s městy spjatá historicky. V takové komunitě mezi sebou ale drží jen ti, kteří mají společný zájem. Jsou zaměření třeba na kasařinu. Naopak případy vražd nebo znásilnění škodí," říkal bývalý kriminalista a provozovatel internetového muzea zločinu Miloslav Jedlička.

Příběh napraveného hříšníka čtěte ve čtvrtečním tištěném vydání Břeclavského deníku Rovnost

Ve městech na Břeclavsku žijí zloději, násilníci či výrobci drog a dealeři. V okrese však škodí také lidé z okolních regionů či států. Před časem policisté dopadli například trojici lupičů, kteří se soustředili na vykrádání rodinných domů. Brali elektroniku i dětské úspory. Hrozí jim až pět let vězení.

Nejsou výjimkou. V okrese je možné narazit i na takové, již za mřížemi strávili většinu života. „Když víme, že je pustili z vězení a začne vzrůstat trestná činnost, míříme k nim. Řadu 
z nich známe už i podle přezdívek. Kolegové z kriminálky vědí, o koho jde a kde se nejčastěji pohybují," zmínila policejní mluvčí Kamila Haraštová.

Sestavit profil typického člena galérky na Břeclavsku je složité. Policisté mluví o věkových rozdílech a odlišných postupech. „Jsou mezi nimi mladší i starší pachatelé. Když už se dostanou do vězení, často naváží kontakty a skupina se rozroste. Mezi recidivisty platí, že více než padesát procent z nich se po příchodu 
z vězení opět vrací k trestné činnosti," uvedla mluvčí.

Nuda bez práce

Typická jedová chýše, čili hospoda, v níž by se galérka pravidelně scházela, na Břeclavsku není. Skupiny i jednotlivci pohybující se za hranou zákona se setkávají na různých místech, mezi něž patří nejedna herna. „Často jde o mladé lidi od čtrnácti do pětadvaceti let. Nemají práci a nudí se. To je chyba. Začnou s krádežemi, pijí alkohol a dělají problémy," vyprávěl Břeclavskému deníku Rovnost muž s trestnou minulostí. Podmínkou bylo zachování anonymity.

Do mužem popsané skupiny patřil před lety i on. Kvůli krádežím nakonec skončil ve vězení. „Když jsem se vrátil, příležitostí k lepšímu životu moc nebylo. Dělal jsem pro město, sázeli jsme zeleň nebo dělali dlažbu. Byla to však jen sezonní záležitost," líčí muž.

Zpět ke dnu ho stahovala parta, od níž se však nakonec dokázal odpoutat. Dnes pracuje, nepije, nekouří. Má rodinu. A stal se věřícím. „To mi velmi pomohlo," poznamenal.