Už svatoštěpánská mše za mládence nese v Poštorné unikátní prvky. „Svobodná chasa má oblečené červené obřadní kabátce. Mimo Břeclav se nikde jinde na Podluží již nenosí," upozornila břeclavská historička a etnografka Alena Káňová.

Na tradici v lidovém odívání si Poštorané zvlášť zakládají. „Ženy ze slováckého krúžku Koňaré si nechaly ušít původní zimní vyšívané kožúšky. Mužáci zase takzvané dubeňáky," pokračovala Káňová.

V hospodě Na Rožku ovšem šly kabáty dolů. Před i při samotné volbě stárků folkloristé tradičně zpívali lidové písně a popíjeli. Jak zmínila Káňová, v Poštorné se volí vždy starší a mladší stárek. „Na tom prvním leží větší tíha povinností při přípravě hodů a podobně. Ten mladší se spíše učí," vysvětlila Káňová.

Jak doplnil mužák a znalec poštorenského folkloru František Schulz, vždy to tak nebylo. „Před sto lety byla volba stárků prestižnější záležitostí. Jakousi anketou popularity. Ne vždy platilo, že nejbohatší sedlák byl také nejoblíbenější. V sousední vesnici se kvůli volbě dokonce střílelo. Dnes je to jiné," řekl Schulz.

A způsob volby? Končící stárci napsali odděleně jména mládenců a nechali je kolovat mezi chasou a mužáky. Ti přidali čárku ke svým favoritům.

Prvním stárkem se stal Tomáš Grandič, druhým Jakub Pěček. „Jsme kamarádi. Dokonce spolu hrajeme v rockové kapele," usmíval se prvně jmenovaný hned poté, co jej s kolegou ostatní chasníci postupně zvedli na židli a zazpívali jim. Tím potvrdili stárkovskou volbu.