Původní profesí opravář zemědělských strojů založil rodinné vinařství po roce 1989 mezi prvními. „Být umaštěný od oleje mě nikdy nebavilo a víno jsme doma vždycky dělali. K podnikání ve vinařství jsem od začátku přistupoval s pokorou, neměl jsem přehnané ambice," ohlíží se Valihrach zpátky.

Úspěchy na soutěžích na sebe přesto nenechaly dlouhou čekat. Vína z krumvířské firmy už vyhrála kdeco. „Vážím si všech ocenění, ale z domácích asi nejvíc trojího zisku titulu Vinař roku. Ve světě pak opakovaných úspěchů v soutěži Chardonnay du Monde. Dokonce jsme obdrželi oficiální oznámení, že jsme nejúspěšnějším účastníkem za třiadvacet let konání soutěže. Tomu nemohu ani uvěřit," svěřuje se muž, který s oslavou kulatin čekal dva týdny. Šedesátiletý je totiž už od třetího května.

Jaké je tajemství Valihrachova úspěchu? „Hodně mě drží rodina. Také se snažím scházet s lidmi, kteří mě nabíjí. A hodně jezdím po světě a dívám se," naznačuje.

Jako uznávaného vinaře ho také stále častěji zvou organizátoři světových soutěží. Vína už hodnotil ve Francii a dalších evropských zemích, ale třeba i v Argentině. „Je to čest, moc si toho vážím. A současně velká škola," přiznává Valihrach.

Hodnotit vína už s ním jezdí i jeho syn. Dcera byla pro změnu Královnou vín, takže o budoucnost rodinné vinařské firmy její zakladatel strach nemá.

Jedním z posledních nesplněných Valihrachových vinařských snů je podívat se za vínem do americké Kalifornie. „Měli jsme tam jet letos, ale nakonec to nevyšlo. Tak snad příště," plánuje.

Jak zdůrazňuje, za moravskými vinaři je za dvacet let vidět spousta práce. „Poslední dobou se do toho ale začali montovat lidé, kteří nejsou vinaři, jenom si na ně hrají. Chtějí tady dělat pořádky a tahají do toho politiku, což mně vadí," říká Valihrach.