Lány: Zakletý zámeček mezi lužními lesy, který vysvobodil slovenský rytíř

V přízemí památkově chráněného loveckého zámečku se nacházejí dva společenské sály, jejichž jemná výzdoba připomíná empír. Sloh, v němž byl salet před dvěma stoletími postavený. Dvě další poschodí budou sloužit jako ubytovací část pro maximálně patnáct lidí v šesti apartmánech.

Zajímají vás další díly unikátního seriálu Příběhy opuštěných budov? Klikněte na obrázek.Zdroj: Deník

„Nejsme velkokapacitní, jsme ve velmi konzervativním prostředí a pod ochranou UNESCO. Vstup sem je v určitém režimu a my jsme z toho nechtěli dělat žádnou komerci. Koncipujeme to tady spíše pro uzavřené skupiny lidí, které mají rády přírodu a klid,“ podotýká Nemcsics.

Přízemí dominují neutrální barvy, na zdech převládá béžová. Stropy doplňují štuky, nebo trojrozměrné malby, jejichž autorem je jeden ze dvorních malířů českokrumlovského zámku. Jen těžko si lze představit, že tady ještě před třemi lety nebylo více než holé zdi obouchané na cihly. „Ve vnitřních prostorách nebylo nic. Jen čtyři obvodové zdi, které byly stejně nepoužitelné. Krovy, které se tvářily, že jsou hotové, byly ve skutečnosti jen podepřené lešenářskými trubkami,“ ukazuje redaktorce Deníku na videu kastelán zámku a stavař Miroslav Uko.

Nic tady není umělé

S mnohými detaily si noví správci zámku opravdu vyhráli. „Místnosti doplňují zdobené lustry od firmy Vranovský. Není tady nic umělé. Pilastry, římsy, vše je sádrové. I my jsme využívali technologie, které se používaly v období vzniku zámečku. Řadu věcí a detailů jsme konzultovali s odborníky, kteří se specializují na rekonstrukce a obnovy historických památek,“ popisuje Uko.

Stejně jako ostatní stavby tohoto typu v Lednicko-valtickém areálu nese i tato typický rukopis Josepha Hardtmutha. „Protože se dokumenty či fotografie z interiéru nedochovaly, postupovali jsme podle toho, co jsme viděli u ostatních okolních budov. A také podle definice empírového zámečku,“ říká Nemcsics. Z původního interiéru se dochoval se pouze velmi malý a hodně zdobný artefakt, a to patka schodiště.

I vzhledem k tomu, že Lichtenštejni na zámečku podle všeho nějaký čas pobývali, o holých interiérech nechtěli nový majitelé ani slyšet. „Na začátku dvacátého století mu další významný architekt Karl Weinbrenner přistavěl dvě další křídla. Všechny stavby, kde rodina žila, mají bohatou výzdobu. Proto pochybujeme, že by tomu tady bylo jinak. Nechtěli jsme ale nijak přezdobovat, nešlo nám o okázalost. Spíše jsme chtěli, aby celý interiér působil příjemně,“ upřesňuje majitel.

Co jej nemile překvapilo, však nebyl pouze žalostný stav lánského saletu. „Objekt i území jsou památkově chráněné, ovšem z titulu památkové ochrany jsme nenašli nic, co by mělo důvod být památkově chráněné. O tom mluví ostatně i stavebně-památkový průzkum, ze kterého jsme vycházeli. Devastace byla strašná a po památce nebylo ani stopy. Šli jsme do toho s tím, že jdeme rekonstruovat a zachraňovat něco, co památku jen vzdáleně připomíná,“ podotýká slovenský majitel.

VIDEO: Zmrtvýchvstání třetí sestry: Arnoldova vila v Brně se chystá na otevření

Rozčarovaný byl především z přístupu památkářů. „Zpočátku to byla katastrofa. Říkali nám jen, co nemůžeme dělat a jakou pokutu nám dají, když to tak uděláme. V situaci, kdy jim na nějakém místě v živém přenosu chátrala památka, byla jejich reakce až neskutečná. Čekal jsem jinou atmosféru a doufal jsem, že nám vyjdou vstříc a budou rádi, že se našel nějaký blázen, který do toho jde,“ pokračuje Nemcsics s tím, že obrousit hrany a hledat východiska na obou stranách pomohl až racionální přístup břeclavského starosty Svatopluka Pěčka.

Dispozice stavby, půdorysy i vzhled fasády tak zůstaly neměnné. Kromě interiérů zámečku se obnovy dočkalo také jeho okolí. „Zdevastované bylo vše. Všude okolo zámečku, u hospodářských budov a kolem celého nádvoří byl položený asfalt a navážky různého druhu odpadu za celých čtyřicet let. Celá parcela byla zarostlá stromy a pod nimi se nacházela skládka,“ dívá se ven z okna majitel empírového zámečku. Opravená a k obývání tak byla pouze správcovská budova v sousedství.

Objekt částečně zpřístupní lidem

Právě okna jsou podle něj poslední vadou na kráse lichtenštejnského saletu. „Zámeček si s sebou táhne nadále karmu těchto nešťastných eurooken, která sem vůbec nepatří a hyzdí jej. Nicméně už nám nezbyly peníze na to, abychom sem vrátili původní kastlová,“ zmiňuje Nemcsics.

Do budoucna počítá zámecký pán s tím, že svůj zrekonstruovaný objekt částečně zpřístupní lidem. „Jednoznačně stojíme o publicitu zámku. Vrátili jsme mu život, který mu daroval světoznámý architekt, a který vymysleli a charakter mu dali Lichtenštejni. Byli bychom rádi, kdyby se tady konaly třeba kulturní akce, a kdyby se našli lidé, kteří nám zámek pomohou naplnit a dát mu i reálný život tak, aby sloužil dál. Rádi bychom ukázali, že je tu něco, co dokáže i soukromý investor nabídnout samosprávě a regionu,“ podotýká majitel.

Legendy brněnského hradu Veveří: tajemné písmeno M, ukrytá zlatá socha Krista

Přes nádvoří zámku se dá dostat k restauraci Stroodel, která momentálně slouží jako bistro a k občerstvení především pro projíždějící cyklisty. Vidinou do budoucna je však nabízet zde zážitkovou gastronomii, takzvaný fine dining, zaměřenou na speciality ze zvěřiny. Ostatně k dispozici zde mají kuchaři rovnou tři kuchyně. Nad komorní restaurací se nacházejí ještě čtyři apartmány.

V těsném sousedství pak stojí vysvěcená kaplička se zvoničkou. „Kaplička vznikla díky tomu, že jsme byli nucení opravit zborcený strop a zpevnit krov. Protože z něj trčely hranoly, napadlo nás vytvořit zvonici a kapličku. Ostatně kapličku zde měli zřejmě i Lichtenštejni. Na jedné fotografii jsou totiž zachycení před oltářem,“ zmiňuje Nemcsics.