Kdo je Michael Schmidt
• Narodil se v roce 1992 v Brně. Je ženatý.
• Vystudoval magisterský stupeň oboru sociální pedagogika.
• Lektorské práci v oblasti prevence se věnuje šest let.
• Je lektor projektu Drug free Brno, které funguje zhruba rok a půl. Spadá pod Centrum prevence v Brně, Společnosti Podané ruce.
• Ve volném čase se věnuje hraní divadla, práci s loutkou, práci se staršími lidmi nebo moderování.

Které drogy berou studenti nejčastěji?

Hodně marihuanu, která se u středoškoláků stává normou. Také extázi a MDMA, které jsou rozšířené na diskotékách. Oblíbené jsou i lysohlávky. Většinou je neužívají pravidelně, ale experimentují a právě v tomto případě je náš program důležitý.

Je pro nezletilé také stále problém alkohol?

Pracujeme s kritickým užíváním drog, mezi ně tedy alkohol spadá. Ve skupinách mladistvých ve věku od patnácti do devatenácti let, se kterými pracujeme, je pro jedince normální pít dvakrát týdně. K tomu se potom přidružují další zkušenosti. Je pro nás pak velice těžké pracovat s tématy, která berou jako normální, protože vidí pít rodiče na oslavách a podobně. Všímám si také, že kouření cigaret se objevuje v menší míře.

Co za rok a půl působení u studentů pozorujete?

Dětem často chybí údaje o rizicích a negativech. Snažíme se neútočit, ale doplnit znalosti. Vidíme, že jsou opravdu lační po informacích. Často se nedostaneme ani k naplánovaným aktivitám, protože nás studenti zahrnují enormním počtem dotazů.

Jak je možné, že nemají dost informací?

Na základních školách prochází žáci primární prevencí. Po absolvování deváté třídy skončí, i když se pak studenti dostávají do rizikového věku. Bylo nám tedy jasné, že naše práce bude především v kolektivech, kde se už nějaký problém vyskytne.

Je primární prevence dostatečná?

Za dobu našeho působení jsme pár slabin vypozorovali. Nabízíme jim anonymitu, takže se cítí bezpečněji. Při některých aktivitách není přítomný ani učitel, aby tam nebyla instance školy. Škole potom dáváme zprávu, v ní ale nejsme konkrétní. Pokud se nejedná o záležitost natolik vážnou, že musíme brát v potaz ohlašovací povinnost.

Předáváte zpětnou vazbu poté i pracovníkům školního poradenského pracoviště?

Situaci žáků probíráme s učiteli a metodiky na školách průběžně. Snažíme se mít také vstup na setkání školních metodiků, tam jim poskytujeme údaje, které jsme zjistili.

Pracujete přímo se závislými?

Závislost má stadia a nějaká kritéria, my se nesetkáváme s lidmi, kteří by splňovali statut závislosti. Spíše pracujeme s experimentátory nebo s lidmi, u kterých se ještě nerozvinula závislost. Pro nás je nejlepší používat pojem rizikové či nadměrné užívání.

Jak vypadá vaše působení na školách?

Máme tři základní složky. Jedna z nich jsou intervenční programy, kdy škola sama vytipuje jedince, u kterých má podezření na časté experimenty s návykovými látkami. Nebo se u nich objevují jiné problémy, jako například nadměrné trávení času na různých sociál-ních sítích. Přicházíme do školou vytvořené skupiny, mapujeme a diagnostikujeme, jak to doopravdy je. Zkusíme rozklíčovat největší problém či příčinu.

A co děláte potom, až situaci zmapujete?

Se skupinou poté pracujeme na několika setkáních podle potřeby. Ze skupin se pak snažíme vytahovat nejrizikovější jedince do individuálních poradenství. U nás je velká výhoda, že všechny služby jsou zdarma a jsou anonymní. Neví to tedy ani škola, ani rodiče.

Tím jste pokryl dva základní aspekty vaší práce, co ten třetí?

Třetí pilíř je intenzivnější práce s menšími skupinami, které se potýkají s problémy ve větší míře.

Dotkl jste se také problematiky sociálních sítí. Vzniká na nich závislost podobně jako třeba na alkoholu nebo drogách?

Když jsme projekt zakládali, ani jsme nepočítali s tím, že bychom se tímto směrem vydali. V tuhle chvíli je nárůst závislostního chování na sociálních sítích či hrách srovnatelný s látkovými závislostmi. Hry i sociální sítě jsou poměrně nové, společnost na jejich přítomnost nedokázala zareagovat a až nyní se o tato témata začíná zajímat.

V čem jsou tyto závislosti podobné těm látkovým?

Člověk přichází na nějakou síť s očekáváním. Je to podobné jako okamžik po aplikaci drogy, kdy příjemce čeká na příjemný stav. Poté se uvolňují v těle podobné látky.

Je práce s rizikově užívajícími školáky v něčem choulostivá?

Drogy či jiné závislosti jsou většinou až druhotný problém. Často jedinec strádá v některé ze svých životních oblastí. Nejlehčí útěk od takového problému je k návykové látce. Hodně se mění prostředí rodin, život se zrychluje, podnětů je příliš a vytrácí se důvěrné prostředí v domácnostech. Ve chvíli, kdy mají děti řešit nějakou krizovou situaci a nemají se na koho obrátit, tak řešení mohou nacházet v nelegálních látkách, které je na chvíli uvolní a otupí. Nechci ale generalizovat, nemám to podložené žádným výzkumem, pouze naší zkušeností.