Nadšení neskrývá například učitelka z mikulovské školy Valtická Klára Goišová. S třídou právě vstřebává nevšední zážitek. „S dětmi o tom budeme ještě v občanské výchově mluvit. Líbí se mi, jak je celá prohlídka provázaná. Má to smysl. Jde o jednu z preventivních akcí, která mě po dlouhé době nadchla,“ říká učitelka Goišová.

Učí na druhém stupni a přiznává, že letmé náznaky zkušeností s drogami mezi žáky zaznamenala. „Mírně, ale ano. Návštěva vlaku je rozhodně na místě,“ doplňuje.

Skupiny prochází jednotlivými vagóny, jejichž stěny simulují lidské vnitřnosti. Čím dál člověk dojde, tím více mění barvu z růžové na tmavou. Na plátně je k vidění příběh založený na skutečné události. Týká se mladých lidí, kteří s drogami padají až na dno. Někdo do léčebny, jiný do rakve.

Nechybí ani výslechová místnost či obrys mrtvého těla s pohozenými injekčními stříkačkami. Vše dokresluje potemnělá svírající atmosféra. Závěr pak obstarávají zdi polepené vzkazy návštěvníků. Je jich kolem tří tisíc.

Autor projektu a průvodce školáků Pavel Tuma připomíná, že vlakem za dobu jeho existence prošlo na padesát tisíc dětí. V Česku i Německu. V době, kdy se nápad rodil, navrhoval dětská hřiště. A současně přicházel o kamaráda, který umíral kvůli závislosti na pervitinu. „Zjistil jsem, že není žádný dobrý program, který by děti bavil. Přednášky u tabule jsou zastaralé. Je potřeba zážitková metoda, kterou budou respektovat. Dnešní generace už je jiná než ta předchozí,“ tvrdí Tuna.

Že vlak dorazí do Mikulova, kde stojí na malém nádraží na okraji města, je zejména zásluhou velitele tamních strážníků Jiřího Hamerníka. Po jedné z pátečních prohlídek vypráví, že přípravy na příjezd trvaly rok. V pátek večer souprava odjíždí směr Znojmo, ale Mikulovským zůstávají anonymní dotazníky školáků.

„Jde o podrobná data. Zjistíme, jak na tom s drogami jsou a jak je vnímají. Je to potřeba. Třeba kouření marihuany už nikdo moc neřeší. Vezměte si, že v Evropě jsme mezi prvními třemi uživateli v Evropě. Jde o přepočet mezi dospělými a mládeží, což je katastrofa,“ pochvaluje si Hamerník.