Po smrti George Floyda jsou už několik týdnů ulice plné demonstrantů. O co tam jde?

První řeknu, o co nejde, a to pouze o smrt George Floyda. Ta byla bodem zlomu, kdy vyvstaly věci, které pod povrchem Ameriky vřely dlouhou dobu.

Jaké věci?

Koronavirus, izolace, karanténa, frustrace milionů Američanů bez práce, neúměrný počet Afroameričanů zasažených Covidem a těch, kteří ztratili zaměstnání. Mám na mysli prezidenta, který nastolil tón, jenž navrací Ameriku do padesátých let, kdy vládla staromódní představa o zákoně a pořádku napsaná bílými muži pro bílé muže. Mluvím o systémovém rasismu. O ignoranci Trumpovy administrativy vůči rozmanitosti, kterou Amerika oplývá. O jeho rozdmýchávání vzájemné nevraživosti.

Kdo je Charles Michael Elavsky?
• Narodil se 17. srpna 1966 v USA. V mládí se často stěhoval po celé Americe. Nyní žije v Krnově. • Má manželku a tři děti.
• Do České republiky poprvé přicestoval v roce 1996.
• Doktorát získal na univerzitě v Illinois. Dnes vyučuje na Masarykově univerzitě.
• Ve své práci se věnuje komunikačním teoriím, médiím, výzvám demokracie a vzdělání.

Můžete to ukázat na konkrétním příkladu?

Jeden z mých studentů mi vyprávěl, jaké to je, když jde do obchodu. Pokaždé na sobě cítí pohledy ostatních. Sledují jej. Na ulici ho pravidelně zastavují policisté a kontrolují ho. To jsou situace, do nichž se běloch nedostává. Bílí záhadně neumírají ve vazbách. Tyto křivdy se jednou musely nakupit. A to se děje teď.

Jde se na to dívat i naopak. To znamená, že i jednání policistů může vycházet ze zkušenosti.

To je častý argument. Souvisí se systémovým rasismem. Policisté se při výcviku učí, že kdo má tmavou barvu pleti, je podezřelý. Mnohem častěji pak sahají k radikálnímu řešení konfliktů. I když by vůbec nemuseli. Vezměte si Raysharda Brookse, který dostal kulku do zad. Ale ještě předtím? Normální rozhovor. S policisty komunikoval. Ano, nadýchal. Ano zazmatkoval a začal se s nimi prát. Ale je smrt vhodným trestem? Měli jeho auto, mohli jej za pár minut dohledat.

Mluvíte o systémovém rasismu. Co to je?

Když je vláda předpojatá vůči určité skupině lidí. Příkladem mohou být zákony Jima Crowa, což je označení pro různá nařízení o rasové segregaci, která na jihu USA platila po zrušení otroctví. Afroameričanů tehdy bylo více než bílých. Ti to věděli. Stejně tak věděli, že kdyby jim dali příliš mnoho práv, přišli by o moc. V praxi to znamenalo, že pro Afroameričany zřizovali oddělené školy, veřejné knihovny, nemocnice, věznice, restaurace. Zakazovala se smíšená manželství. Systém voleb se uzpůsobil tak, aby z nich Afroameričany odstranil. Fungoval majetkový cenzus. K přístupu k urnám museli prokázat, že jsou gramotní, což bývalí otroci většinou nebyli. Skládali vědomostní zkoušky a podobně.

Tady ale mluvíme o předminulém století.

Segregace už nefunguje, ale dozvuky těchto praktik vidíme dodnes. Například ve školství. Pro školy, kam chodí Afroameričané, nejsou v rozpočtu peníze. Pro ostatní však ano. Systémový rasismus je soubor rozhodnutí, které se neustále reprodukují a znevýhodňují určitou skupinu obyvatel. Člověk ho zvenku nevnímá.

Co demonstranti požadují?

Spravedlnost a rovnost. Chápu, abstraktní pojmy. Právě v tomto vidím problém. Máme tady dvě skupiny obyvatel. Jednu reprezentují protestující, druhou prezident Trump. Tyto skupiny nejsou ochotné si naslouchat. Mám dojem, že po sobě chtějí jen křičet. Je třeba, aby byli demonstranti ve svých požadavcích konkrétnější. Aby jasně vyjádřili, za co vycházejí do ulic. Musí být aktivní, nejen poukazovat na to, co se jim nelíbí, a čekat, že to někdo změní. A potřebujete i lidi uvnitř, kteří je vyslechnou.

Za poslední roky jsou to již několikáté protesty podobného typu. Proč právě v Americe?

Nechci znít blahosklonně, ale jedna z věcí, které jsou pro cizince těžko uchopitelné, je složitost a rozmanitost americké historie a společnosti. Česká republika je poměrně stejnorodá. Mnoho cizinců tu nenajdete. Amerika je přesný opak. Má spoustu velkých i malých komunit. Napětí mezi nimi se začalo hromadit. A to ne v posledních dnech, týdnech či měsících. Ale historicky. Chceme-li porozumět tomu, co se dnes děje, je klíčové uvědomit si, že smrt George Floyda byla katalyzátor, kde vše vyvrcholilo.

Hoří policejní stanice, padají sochy, rabují se obchody. Protesty rozhodně nejde označit za poklidné.

Násilí plodí násilí. To, co nyní zakouší Amerika ze strany protestujících, prožívají určité komunity každý den. V davu se pak stanou anonymními a tuto nashromážděnou frustraci ventilují. Mnoho lidí cítí, že systém je zradil takovým způsobem, že se ocitli v situaci, kdy zbývá už jen vzít si, co chtějí. Protože jsou stejně v pytli. Pod vlivem davu pak jde racionalita do pozadí. Neobhajuji násilí. Ani v nejmenším. Snažím se jej jen vysvětlit. Když se lidé cítí jako v kleci a prožívají útlak, zdá se být jedinou cestou.

Nicméně historie ukazuje, že i poklidné protesty jsou cesta. Například hnutí Martina Luthera Kinga.

Kingovo hnutí bylo mírumilovné, ale upřímně, dokud se Malcolm X nebo třeba Černí panteři nestali skutečnou hrozbou, nevěnovala mu Eisenhowerova nebo Kennedyho administrativa příliš velkou pozornost. Až pak začaly elity poslouchat.

Jak vnímáte shazování soch? Mnozí jej považují za snahu přepsat historii.

Toho jednání opět pochází z frustrace, že historický narativ upřednostňuje bílý pohled na dějiny. K jakému účelu sochy vůbec slouží? A pro koho jsou vzorem? Amerika je založena na kolonialismu a postavená na zádech otroctví. A oslava lidí, kteří se o toto zasadili, je pro ty, kteří patřili k utlačovaným, značně problematická. Podle mého nemusí být až takový problém sochu sundat, upravit tak, aby Američanům o dějinách podala ucelenější pohled a znovu postavit. V Albaquerque třeba stojí socha člověka, který odřezával pravé nohy původních obyvatel. Ano, lidé jsou složití. Ale pochybuji, že dnes bychom to považovali za správné jednání. Vnímám to tak, že jsme se dostali do bodu lidských dějin, kdy si musíme sednout a popřemýšlet, zda byla historie taková, jakou ji vykládáme.

Mohlo by se něco podobného stát v České republice?

Nemyslím si. Česká republika je příliš jednolitá. A prosím, neberte to jako urážku. Populace je zkrátka homogenní. V podobné situaci se tu ale nachází Romové. Rovněž nemají zastoupení v médiích, nikdo za ně nepromlouvá. Nemají organizace, které by sloužily jako platforma k debatě. Povím vám jeden příklad z Krnova. Šel jsem na bazén a u vstupu dovnitř nepustili romskou holčičku. Řekli jí, že je špinavá. Ona samozřejmě utekla s brekem. To je naprosto příšerný způsob, jak se zachovat k dítěti.

Změní protesty něco?

Instituce a společnosti budou určitě citlivější vůči menšinám. A policie opatrnější. Ano, spousta věcí bude jiných. Ale že by přišla velká společenská změna? Nejsem si jistý. Mohu jen doufat, že povedou k lepšímu porozumění mezi komunitami i jednotlivci a větší empatii vůči problémům ostatních. Ale to se nedá vynutit zákonem. Lidé k tomu musí dojít sami.

Ovlivní nadcházející volby?

Volby budou chaos. Sám vůbec nedovedu odhadnout, jak dopadnou. Myslím, že máme nakročeno k ústavní krizi.