Větší oslavy ani tradiční Víkend s Peřinou v obci kvůli koronavirovým nařízením nechystají žádné. Na hrob rodiny Peřinových v Morkůvkách však jako každoročně položí věnce a kytky a hold vzdají generálporučíkovi přeletem stíhaček L-159 nad jeho rodnou obcí také letci z 212. taktické letky Čáslav, která nese Peřinovo jméno.

Kdo byl František Peřina?

- československý bojový pilot, kterému za druhé světové války přezdívali Generál nebes

- narodil se 8. dubna 1911 v Morkůvkách na Břeclavsku a zemřel 6. května v Praze jen pár týdnů po úmrtí manželky Anny

- byl absolventem Vojenského leteckého učiliště v Prostějově a stal se stíhacím letcem u 52. stíhací letky 2. leteckého pluku v Olomouci.

- po mnichovských událostech odešel v červnu 1939 do zahraničí vypomáhat v boji proti okupantům

- v bitvě o Francii se z Peřiny stalo letecké eso. Jeho sláva byla vykoupena více než devadesáti zásahy německých Messerschmidtů a prostřeleným předloktím. Později uprchl do Anglie k 312. československé stíhací peruti. V soubojích nad Francií a Anglií dosáhl 15 sestřelů jistých a 1 pravděpodobného, čímž se řadí ke čtyřem nejúspěšnějším československým stíhačům ve Francii a Velké Británii

- ke konci války v březnu 1945 byl Peřina povýšen do čs. hodnosti kapitána a v červenci 1945 se vrátil do vlasti. V letech 1945 až 1949 sloužil v Olomouci a v Malackách. V dubnu 1949 odletěl ilegálně do Německa a v prosinci téhož roku nastoupil v britském Cardingtonu jako důstojník RAF

- v roce 1955 odešel do civilu a odstěhoval se do Kanady, odkud v roce 1959 přesídlil do USA

- v březnu 1993 se F. Peřina definitivně vrátil do vlasti a usadil se v Praze 6 - Řepích

- v roce 1994 byl povýšen na generálmajora v.v. a v roce 2001 na generálporučíka v.v.

- generál Peřina byl držitelem mnoha francouzských a britských vyznamenání. Z českých ocenění je nutno vyzvednout Řád Bílého lva IV. stupně z roku 1997

zdroj: Soňa Nezhodová/Městské muzeum a galerie Hustopeče

Na hřbitov se vydá zavzpomínat i Adolf Knoll, průvodce morkůvského Muzea generálporučíka Františka Peřiny. "Měl jsem to štěstí se s touto osobností potkat hned několikrát. Druhá světová válka a letci v Anglii jsou mým celoživotním koníčkem. Hodně jsme toho vždy probírali," říká.

Společně však hovořívali nejen o válce. "Rádi jsme si zazpívali a popili víno. František měl vůbec nejraději písničku Morava, krásná zem. Poté, co se po revoluci natrvalo vrátil z Ameriky domů, jezdíval pravidelně i na hody. Debatovávali jsme o všem, třeba i o tom, jak se mu žilo v Americe," prozrazuje Knoll.

Do paměti se mu Generál nebe, jak Peřinovi přezdívali, vryl především jako obrovský vlastenec. "Vždy říkal, že se mu tady teď už nelíbí. Že mladí dělají vše jen proto, aby se vyhnuli vojně a nemuseli nikde sloužit. Pokaždé také zdůrazňoval, že toho, co v životě udělal a zažil, nikdy nelitoval a šel by do toho znovu," tlumočí průvodce muzea.

Podívejte se, jak si v Morkůvkách připomněli narození generála Peřiny v předchozích letech ZDE

František Peřina zemřel v Praze 6. května roku 2006. "Jen krátce předtím Morkůvky navštívil naposledy. Bylo to zvláštní, jako by se přijel rozloučit. Tehdy byla jeho manželka Anna už v nemocnici, zemřela jen pár týdnů před ním. Pamatuji se, že obci předával různá vyznamenání a diplomy ze střeleb, on byl totiž vynikajícím střelcem a úspěšně se účastnil řady soutěží," vypráví Knoll.

Dodnes má na památku schované tričko, které mu Generál nebes věnoval. "Je na něm spitfire. Přivezl ho mně a ještě asi třem svým kamarádům z Ameriky. Toho si obrovsky vážím a když chodím do muzea, oblékám si ho," říká dojatě.

O FRANTIŠKU PEŘINOVI OD STAROSTKY MORKŮVEK BRIGITY PETRÁŠOVÉ

Ve znamení čápa

Tisíce československých vojáků odešlo po březnu 1939 nebo o pár let později do ciziny bojovat za osvobození naší země. Jedním z nich byl i František Peřina – pozdější stíhací eso 2. světové války, pilot bojových letounů ve Francii a Anglii. Narodil se právě před 110 lety – 8. dubna 1911 v jihomoravských Morkůvkách.

Letadla mu jako mladíkovi učarovala na letecké show v Brně a i přes počáteční nesouhlas rodičů nastoupil v říjnu 1929 do pilotní školy v Prostějově, v roce 1932 absolvoval stíhací výcvik a velmi brzy se stal vynikajícím pilotem, stíhačem, střelcem a akrobatem.

V roce 1937 se s reprezentačním družstvem zúčastnil leteckého mítinku v Curychu, kde byli velmi úspěšní. Aniž by to samozřejmě tenkrát tušil, seznámil se zde s několika piloty, s kterými se o dva roky později potkal ve válce.

Den před svým odchodem do zahraničního odboje se stihl ještě narychlo oženit s Annou, rozenou Klimešovou. Znovu se potkali až po více než šesti letech.

František Peřina.František Peřina.Zdroj: se svolením obce MorkůvkyPřes Polsko a dále lodí Chrobry se dostal do Francie, kde bojoval v legendární peruti „Les Cigognes“ (Čápi) a pod přezdívkou Rinope (přesmyčka zvolání „Peřino“) létal v letce kpt. Jeana-Maryho Accarta. Toho poznal již v Curychu a stali se celoživotními přáteli.

Se svými sestřely v několika prvních dnech okupace se stal prvním československým stíhacím esem, celkem pak během května 1940 sestřelil 11 nepřátelských letounů jistě a dva pravděpodobně. V červnu byl vážně zraněn, ale po porážce Francie v nemocnici nevydržel a přes Afriku uprchl za svými kolegy a dále do Velké Británie.

Zde byl v září 1940 přijat k RAF a zařazen k právě vznikající 312. československé stíhací peruti, která také měla ve znaku čápa. Podílel se na obranných i ofenzivních letech nad okupovanou Evropou, do legendární bitvy o Británii však neměl možnost zasáhnout, toto období strávil v nemocnici a rekonvalescenci po operaci slepého střeva.

V červnu 1942 sestřelil ještě své poslední letadlo a zařadil se tak v celkové tabulce stíhacích es na 4. místo. V tomto roce ukončil operační létání a dále působil jako střelecký instruktor a velitel sektoru. Od jara 1944 pak byl převelen na Inspektorát československého letectva jako styčný důstojník.

Do vlasti se vrátil v červenci 1945 a setkal se konečně se svou ženou i rodinou. Jeho štěstí však netrvalo dlouho - poúnorové čistky se dotkly i jeho, hrozily mu perzekuce a v březnu roku 1949 byl postaven mimo službu.

S manželkou se proto rozhodli znovu odejít do exilu. Za dramatických okolností odletěli ještě s přítelem Radou na letadle Sokol do Passova a dále se dostali do Anglie. Zde Peřina opět nastoupil k RAF, avšak kvůli svému věku již jen do neletových funkcí.

Po Peřinově odchodu z armády odešli do Kanady a v roce 1959 dále do Kalifornie, kde pracoval u firmy vyrábějící komponenty do letadel a také pro kosmický program Gemini. V důchodu manželé žili ještě v Arizoně a Nevadě.

Po roce 1989 byl rehabilitován a několikrát povýšen. V roce 1993 se definitivně vrátili do ČR a žili v Praze. 6. 5. 2006, jen několik týdnů po smrti své milované Anny, František Peřina ve věku 95 let zemřel.

Osobní vzpomínka starostky Brigity Petrášové

Já jsem nikdy neměla příležitost s ním osobně promluvit. Když jsem se do Morkůvek přistěhovala, párkrát jsem jeho návštěvu obce, zejména hodů, zaregistrovala, ale tenkrát jsem se jako mladá maminka neodvážila jej oslovit. Více jsem se o téma začala zajímat až od roku 2012 s funkcí starostky a tím, že obec od roku 2006 provozuje Muzeum generálporučíka Františka Peřiny. Snažila jsem se o jeho propagaci a založila facebookovou stránku. K dnešnímu dni má téměř dva tisíce fanoušků, já jsem se seznámila s desítkami lidí z oboru – odborníky, ale zejména nadšenými dobrovolníky, kteří vždy rádi pomohou, poradí.

Právě na této stránce s kolegou z Velké Británie zveřejňujeme nejen novinky z muzea a informace z Peřinova života, ale zejména výsledky našeho amatérského bádání – snažíme se dohledávat a připomínat životní křižovatky těch, na které se skoro zapomnělo.

Oslovuji zástupce obcí, z nichž druhováleční letci pocházeli, hlásí se nám jejich příbuzní a z každé takové, třeba i drobné informace mám velkou radost. Třeba naposled mi odpověděl starosta obce Prusinovice z Kroměřížska, který poslal velmi zajímavé informace o jejich rodákovi – leteckém mechanikovi RAF Františku Krutilovi.

Ale zpět k Františku Peřinovi. V naší obci si již získal tradici Víkend s Peřinou, který jsem vždy v tyto dny pořádala k jeho upomínce. Bohužel, už loni se uskutečnit nemohl a letos jsme akci museli zrušit také. Ale přátelé – letci z 212. taktické letky Čáslav, která nese Peřinovo jméno - na něj nezapomněli. V den jeho narozenin dopoledne se mu přijedou do Morkůvek poklonit na hřbitov, také tradičně přeletí nad Morkůvkami stíhačky L-159.

Za obec se k nim samozřejmě s položením kytice a poklonou přidám, stejně tak jako jeho rodina. A třeba i společně zazpíváme československou hymnu.

Uspořádala jsem také výtvarnou a literární soutěž k této příležitosti, děl nepřišlo mnoho, ale v následujících dnech vystavíme, aby si je všichni mohli prohlédnout.

A závěrem snad ještě slova Františka Peřiny, která pronesl v rozhovoru z roku 1995 na Historynet.com:

„Česká republika už není tak velká, jako když jsem za ni bojoval, ale stejně se chci vrátit. Tam jsem někdo. Jinde jsem nikdo.“