Kdy jste začal fotografovat?

V roce 2011 se nám narodila první dcera a vlastně kvůli ní jsme koupili kvalitní fotoaparát. V podstatě byla můj první model a prvotní impuls. Díky fotografování se mi otevřel nový svět. Začal jsem experimentovat a úplně mě to pohltilo. Upoutala mě možnost tvořit, vidět svět kolem násv jiných souvislostech.

Co jste zpočátku měl v hledáčku nejčastěji?

Začal jsem s rodinným focením, přírodou, makrem. Zkoušel jsem akty a fotil svatby. Nakonec mě to nasměrovalok umělecké fotografii. Žánr, kterému se věnuji, se nazývá konceptuální fotografie.V myšlenkách si vytvořím scénu, kterou chci vyfotit. Tu je pak potřeba pečlivě připravit. Sháním modelky, oblečení, rekvizity. Pak se staví samotná scéna. Na každý projekt mám tým lidí, kteří jej se mnou připravují. Od vizážistek až po asistenty.

Jak dlouho to trvá od nápadu ke zmáčknutí spouště?

Někdy i půl roku. Většinou fotím série tří až deseti fotek. Často se jedná o příběhy lidí, které se snažím do fotografie promítnout výtvarným způsobem. Pracuji na dvou dlouhodobých cyklech. Jeden se jmenuje Stronger. Zachycuje lidi, co si v životě prošli extrémně těžkým obdobím a posílilo je to. Mám tam například snímky čtyřiadevadesátileté paní, která si za války prošla lágrem. Asi nejsilnější příběh jsem zatím fotil před půl rokem. Žena se stala obětí domácího násilí. Odešla od manžela i s dítětem. Ten ji ale našel a pokusil se ji zabít. Vypálil na ni dvě rány. Pak se zastřelil. Žena chránila tělem svého syna. Prodělala několik operací a přežila.

To jsou velmi silné příběhy. Je složité takové lidi najít a přemluvit k fotografování?

Vše začalo tím, že jsem se potkal s dívkou, která onemocněla alopecií. Ve čtyřiadvaceti letech jí vypadaly všechny vlasy i chlupy. Bylo to pro ni velmi stresující. To byl první příběh z cyklu a později přibyly další. Teď už se mi lidé často hlásí sami.

A druhý cyklus?

Ten se jmenuje Standing out. Je věnovaný lidem, kteří nějakým způsobem vystupují z řady. Fotografoval jsem českého lezce Adama Ondru. Na skleněné výškové budově brněnského Sono centra. A také známého mladého aktivistu Jakuba Čecha z Prostějova.

Kde čerpáte inspiraci?

V podstatě všude kolem sebe. Nápadů mám zatím hodně.

Živí vás fotografování?

Částečně. Dost peněz ale do něj investuji zpět. Abych mohl fotit scény, co si vymyslím, vystavovat a hlásit se do světových soutěží. Fotografováním bych se uživil, ale musel bych fotit i žánry, které mě tolik nebaví. Chci se věnovat převážně umělecké fotografii. Nepopírám, že mám ambice propojit fotografování s byznysem. Lákají mě reklamní kampaně, ale chci, aby můj koncept byl jiný. Když je zákazník ochotný jít ve směru umělecké fotografie, tak se tomu nebráním. Zatím si ale nechávám volnost.

I když fotografujete jen několik let, máte za sebou řadu velkých úspěchů a ocenění…

Úspěchů bylo opravdu hodně. Až mě to překvapuje, na to, že ročně zvládnu jen několik projektů. Samozřejmě z toho mám obrovskou radost a je to pro mě nesmírná čest, že mou práci oceňují uznávaní odborníci. Nedávno jsem vyhrál nejprestižnější fotografickou soutěž v České republice Czech Press Photo v kategorii Lifestyle. S fotografií dětí trpící alopecií. Obhájil jsem také první místo v kalendáři Nikonu. Jako jediný Čech jsem nyní ve finále mezinárodní soutěže Arte Laguna Prize v Benátkách. Tam posílají své práce designéři, sochaři, malíři a další umělci z celého světa z různých oborů umění.

Konkurence je obrovská…

Ano. Fotografická technika je stále lepší a dostupnější. Zatímco u nás jsou to při soutěžích jednotky tisíc snímků,v zahraničí je to i přes sto tisíc fotek. Proto si nesmírně vážím každého ocenění a uznání.

Máte nějaký sen?

Rád bych dál fotil příběhy lidí, kteří mi lidsky imponují. Mám rád, když snímek nese kromě dobré výtvarné stránky také určitý obsah v pozadí. Mým snem je objevovat se se svými pracemi ve světových galeriích. Hlavním cílem je, aby moje fotografie poté zdobily obýváky, kuchyně a kanceláře zákazníků po celém světě.

Miloš Nejezchleb
Čtyřicetiletý Miloš Nejezchleb je ženatý a má tři děti. Žije v Jedovnicích a pracuje jako manažer v oblasti finančních služeb. Fotografovat začal před sedmi lety. Poslední tři roky se věnuje umělecké tvorbě. Převážně takzvané konceptuální fotografii. Jeho snímky nesou rozpoznatelný rukopis s výraznými barvami, symetrií a prvky minimalismu. Získal řadu ocenění doma i v zahraničí.

Jak odpočívá: S rodinou na dovolené. Nejraději někde v teple.
Kde rád jí a pije: Rád zajde do podniku Café Momenta v Brně.