V adamovské škole žáky klasicky známkovali. O slovní hodnocení podle ní rodiče neměli zájem a byť se mu přímo nebránili, přiznává, že by to pro pedagogy bylo složitější. „I babičky vidí známky na vysvědčení raději na papíře,“ směje se Dohová.

Zlatý Ámos
* Svou oblíbenou učitelku/ učitele mohli navrhovat žáci základních, středních a uměleckých škol do konce roku 2020
* Museli sesbírat podpisy 100 osob, které s návrhem souhlasí (na malých školách stačilo 50).
* Regionální kola: únor 2021
* Semifinále: začátek března 2021
* Finále: 26. března 2021

Před Vánocemi, v době výuky na dálku, dostala od školáků krásný dárek – nominaci v anketě o nejoblíbenějšího učitele Zlatý Ámos. „Dojalo mě to. Co o mě napsali, se fakt pěkně četlo,“ říká učitelka.

Aby ne. V přihlášce to její žáci shrnuli jednoduše: „Naše paní učitelka Lenka je prostě taková, jaká by měla správná pančelka být. Učí nás a zároveň se i pobaví(me). Nevíme, jak to dělá, učení je zábava. Je to naše třídní učitelka už čtvrtý rok, ale tohle je náš poslední společný rok. Nemůžeme si ji nechat?“ zeptali se.

Stejně to cítí i Dohová. „Už při jarní vlně koronaviru jsem brzy vymýšlela, jak být s dětmi v bližším kontaktu, alespoň online. Některé se doma skoro hroutily. Mně všichni také brzy chyběli,“ vzpomíná.

Sedy-lehy a žertovné úkoly

Přiznává, že tak jako pro mnohé učitele v republice, i pro ni byla distanční výuka zprvu španělskou vesnicí. „S počítačem nejsem úplně kamarád. S programy a novým systémem si ale s kolegy a rodiči školáků vzájemně vypomáháme. A správcem počítačové sítě je náš pan starosta,“ usmívá se nadšená motorkářka, střelkyně, hudebnice či trenérka florbalu.

Při druhé vlně se rozdělení do menších skupinek asi po sedmi školácích potkávali online několikrát týdně. Děti ocenily, jak se učitelka popasovala s distanční výukou a rozhodly se ji tak nominovat také na dálkového Ámose. „Už dvakrát jsme společně zvládli výuku doma, když byla škola zavřená. Našla pro nás super program, který jsme používali při výuce. Online výuka pro nás byla i zpestřením času, který jsme strávili doma. Učili jsme se jako ve škole, jen v menších skupinkách,“ napsali.

Výuku si školáci zpestřili, jak se jen dalo. „Kromě učení jsme vymýšleli různé žertovné úkoly, pracovali na projektech tak, aby děti měly nějakou zpětnou vazbu,“ uvádí Dohová. Vytvořili také společnou kuchařku, místo zakázaného tělocviku třeba soutěžili ve cvičení sedů-lehů, dokonce dělali sněhuláky. Když kreslili, výtvory si pak vyfotili a vzájemně hodnotili přes internet.

Adamovským čtvrťákům nyní chybí kostlivec Karel – maskot, jehož mají ve třídě. Ve své třídní však mají oporu nadále. „S ní není žádný problém dost velký. Vše má řešení. Je tu pro nás v době i mimo školu, můžeme jí napsat nebo zavolat. Není to jen paní učitelka, je to i náš velký kamarád. Líbí se nám, že je hravá, ale zároveň přísná a spravedlivá. Dohromady jsme super tým,“ doplnili čtvrťáci s tím, že při postupu do páté třídy se s „pančelkou“ budou jen těžko loučit.