Kvůli jedné hlášce mi volal i Limberský, říká Isteník o seriálu Vegani

Mně se se pro komediální seriál moc líbilo prostředí obchodu se zdravou výživou. Nejsou to obyčejné potraviny, lidi ten prostor nenechává chladným – buď se tam cítíte dobře, anebo nad tím ohrnujete nos, přijde vám to takový hipísácký. Právě tenhle rozpor mě zaujal a chápal jsem ho jako zdroj mnoha komických situací. A tak jsem zabydlel ten obchod postavami, které v něm rády nakupují, anebo které tam pracují. A pak jsem samozřejmě potřeboval někoho, kdo to prostředí rozmlátí na cimpr campr.

A našel?

Snažil jsem se představit největšího asociála na světě, člověka schopného všeho pro své vlastní pohodlí. Zkrátka hovado. A tak vznikl Martin. Inspiraci jsem nikde nehledal, musel jsem ho celého vymyslet. Škoda, že jsem tehdy ještě neznal Patrika Děrgela, šlo by mi to snáz! 

Kromě hlavní role jste poprvé usedl i na režisérskou židli a jste také spoluautorem scénáře. Pohltila vás nová dvojrole a chcete v tom pokračovat?

Zkusil jsem si to, ohromně mě to bavilo a moc jsem se při tom naučil. Zároveň musím uznat, že mě to vzhledem ke své hlavní herecké profesi naučilo mnohem větší pokoře a trpělivosti. Někdy si za ten monitor určitě ještě sednu, to už vím. Teď si naopak při natáčení užívám pocit, že jako interpret mám zodpovědnost jen za svůj vlastní výkon. Je to osvobozující.

Snažil jste se do seriálu zakomponovat co nejvíce známých brněnských reálií, jako je právě dopravou ucpané Koliště?

Ten seriál se „jen“ neodehrává v Brně. On je o Brně. I proto jsem překvapen, že oslovuje lidi z jiných regionů. Samozřejmě jsem se jako velký milovník Brna snažil zakomponovat co nejvíce reálií – střechu hotelu Continental, starý zchátralý stadion Za Lužánkami, Vyhlídku na Kamence, Na Klajdovce, Lužánecký park, Jateční ulici, vilovou čtvrť Brno – sever, a samozřejmě Hladinka a šnyt, jedna z mých nejoblíbenějších hospod na té nádherné plzeňské magistrále. Tak říkám cestě Bláhovka – Čáp – Pivo a syn – Hladinka – U Semináru – U Vodičků. Nejhezčí procházka jarním Brnem. 

V Brně také žijete, pocházíte ale od Rakovníka. Jak jste se sem dostal a co se vám na Brnu zalíbilo, že jste v něm už zůstal?

Přišel jsem na studia a myslel jsem si, že po Janáčkově akademii múzických umění si to namířím směr Praha. To jsem ovšem ještě netušil, že se zamiluju do Brna a celé jižní Moravy. Jsem už doma tady a nehodlám to měnit. Pracuju sice hodně v Praze, ale sem se vracím. Brno není město, Brno je životní styl!

Cítíte se už jako Brňák, a nebo vás zdejší patrioti berou pořád jako náplavu?

Možná mě někdo jako náplavu může vnímat, to nezměním. Cítím se ale být Brňákem. Jsem tu už víc než polovinu svého života. Mám tu rodinu, přátele, práci a domov.

Váš bratr je bývalý ligový fotbalista Marek Isteník, který kopal i za Slavii. Proč jste nešel ve šlépějích svého bratra?

Brácha byl obrovský talent, jeden z nejvýraznějších ve své generaci. Bohužel vážné a opakované zranění kolene mu zabránilo talent rozvinout naplno přesně ve chvíli, kdy se v sedmnácti letech začal prosazovat v silném áčku Slavie Praha. Měl před sebou obrovskou budoucnost. Muselo pro něj být strašně těžké se smířit s tím, že třeba místo bundesligy kope krajský přebor. Ohromně si ho vážím proto, s jakou silou se s tím vyrovnal, překonal to, začal pracovat v rodinné logistické firmě a byl odměněn krásných rodinným životem.

A vy a fotbalová kariéra?

Já takový talent neměl. Byl jsem sice kapitán ligového dorostu na Kladně, ale na velkou fotbalovou budoucnost to nebylo. Navíc přišly nějaké zdravotní trable, nemohl jsem dlouho trénovat a ten čas, který jsem byl zvyklý trávit na hřišti, postupně zaplnilo divadlo. Propadl jsem jeho kouzlu a pak už nebylo cesty zpět.

Jakému fotbalovému klubu fandíte?

U nás Slavii Praha, ve světovém měřítku jsem odmalička fanouškem Liverpoolu.

V televizních seriálech jste hrál už dříve, ale diváci vás pořádně zaregistrovali až v Mostu, kde jste ztvárnil roli Edy. Čím vám tak sedla?

To je spojení, co nemám rád. Slýchávám pořád: Tahle role ti sedla, tady ti to sedlo. Trošku to dehonestuje herecké řemeslo. Nejde o to, jestli ta role sedne, ale o to, jestli si s ní poradíte nebo ne. Jestli ji dokážete zahrát. Jsem naprostý protipól Edy. Mám jiné životní nastavení, věřím jiným věcem, pohybuju se v jiném prostředí. Když někdo řekne, ta role toho xenofobního, homofobního a agresivního výčepáka ti sedla, neměl bych se vlastně urazit? (úsměv) Ale ne, to přeháním, jen to spojení nemám rád. Eda byl Petrem Kolečkem skvěle napsaný. Postava velmi barevná a vnitřně rozporuplná. To se s pomocí kolegů a Honzy Prušinovského hrálo fakt skvěle.

Poznává vás od té doby na ulici více lidí?

Do té doby mě poznával jen velmi malý okruh lidí navštěvujících divadlo. Byl jsem známý pro velmi úzké spektrum lidí. Most to úplně překopal a přes noc jsem stal tím, čemu se asi říká populární. Byl to skvělý odrazový můstek do další práce, přišlo jí víc a s ní také zodpovědnost tu pozici obhájit. A také si ji udržet.

Nemrzelo vás, že jste nedostal větší šanci před televizními kamerami už dříve?

Ne, vůbec. Nikdy jsem se nikam netlačil. Přišlo to přesně v ten čas, kdy to mělo přijít.

Nyní natáčíte seriál Pálava – Život zalitý sluncem. Producent Tomáš Vican prozradil, že se pokusíte sbalit Hanu Holišovou. Jak moc je náročné ji sbalit?

V soukromém životě nevím, to jsem nezkoušel. (úsměv) Ve scénáři Pálavy je to ale hokna na jedenáct dílů! Uf.

Vaše postava v tom seriálu alespoň navenek vypadá jako pohodář. Vyhovují vám podobné role?

Já jich moc nedostávám. Snad pod vlivem Mostu ke mně často chodí postavy ironické, arogantní, sarkastické nebo dokonce agresivní. Pohodáře Michala v Pálavě si opravdu velmi užívám.

S Tomášem Vicanem to není první spolupráce. Už jste hrál i ve třetím díle Bobulí. Je výhoda, když točíte na jižní Moravě?

Ježíši a jaká?! To je taková nádhera dotočit a být za čtyřicet minut doma! Nebo na představení. Většinou točím v Praze, a i když se někdy stane, že jedu na Kavčí hory natočit jen jeden obraz, je to výlet na celý den. Před čtrnácti dny jsem vyrážel z Prahy se čtyřhodinovou rezervou a nakonec jsem do divadla vbíhal s tlakem 250 na 150 a tepem 200, to vše patnáct minut před začátkem představení. To zdraví úplně nepřidá.

Máte raději televizní natáčení na čerstvém vzduchu, nebo spíše divadelní představení ve vnitřních prostorách?

Jsem taková trochu konzerva. Divadlo mám rád v divadle, kde mám svou židli, svou šatnu. Open air scény si popravdě ne vždy užívám. Oproti tomu natáčení ve studiu mě vždycky hrozně vyčerpá. Rád točím venku.

Pokud vím, tak jste fanouškem oblíbeného pořadu AZ kvíz. Jak velký zážitek pro vás byl, že jste si v něm mohl zasoutěžit?

Obrovský, zvlášť když jsem mohl až k bankomatu. Hodně jsem si to užil.