Lidé se dozvěděli, jakými způsoby pracoval rod Lichtenštejnů s vodou, jaké na tehdejší dobu pokrokové úpravy krajiny kníže zavedl, jakou symboliku ukrývá zámecký park nebo co znamená vzkaz v arabštině na jedné z vnitřních zdí minaretu. „Vůbec nejstarším živým organismem, který zde máme, je Píchoš Altensteinův. Má asi šest set let. Pochází z Jihoafrické republiky, kde roste spíše v pouštích. Zajímavé je, že kvete pouze jednou za dvacet let. Aby se s cykasy neobchodovalo, musí mít každý z nich čip. Jen ta naše rostlina ho nemá, protože už je tak stará,“ rozesmál návštěvníky Krejčiřík.

Píchoše mají v Lednici rovnou dva. „Ještě máme dceru, ta byla oddělená v roce 1940,“ přiblížil zahradní architekt.

Odpovídat musel během asi hodinu a půl trvající prohlídky na hned několik otázek. „Dívám se, že tady máte krušpánek. Nezlikvidovaly ho čínské housenky?“ ozvalo se z davu.

U Ořechoplodce jasanolistého se zase stočila řeč na vznik českých názvů rostlin. „To si tak v Průhonicích pracovníci výzkumného ústavu sedli do hospody a vzali to pěkně podle abecedy. Čím níže se dostali, tím jsou názvy roztodivnější. Někdy jsou věci jednodušší, než si vůbec myslíme,“ vyprávěl s úsměvem Krejčiřík.

Lidé se také dozvěděli, že chrám Slunce, ze kterého se naskýtalo celkem osm průzorů, v parku skutečně stával, což dokládají nejen historické mapy, ale i vlastní bádání zahradníků. Nebo také to, jakou funkci mají v zahradě jírovce. „Zahradníci je tehdy vysadili v rozích parku. Když v květnu rozkvetou, celá zahrada se vyrýsuje. Byli tehdy natolik osvícení, že právě pomocí stromů vytyčili celou zahradu, čehož využíváme ještě nyní i my. I kdyby zahrada zarostla, stále bychom ji díky jírovcům zvládli uvést do původního stavu podle zakreslení v mapách,“ vyprávěl architekt.

V závěru došlo i na prozrazení nejčerstvějšího objevu. „Pokud jste byli u minaretu a vešli dovnitř, určitě jste si všimli nápisů v arabštině. Ty nám pomohl teprve před nedávnem rozluštit zahradní architekt z Ománu, který byl u nás na návštěvě. Stojí tam, že bůh stvořil svět za sedm dní. A my jsme tento areál budovali po mnoho let. Jde vlastně o vzkaz architekta Josefa Hardmutha. Jako by usiloval o to, abychom hledali a posilovali kritické myšlení. Představte si, že k tomuto objevu jsme dospěli po dvaceti letech hledání. A to díky náhodě,“ konstatoval Krejčiřík.

Celý minaret je podle něj stavbou, která má lidi povznést nad problémy dnešní doby. „Stojíte nahoře a problémy jsou nízko pod vámi. A vlastně malicherné. Celý vývoj zámeckého areálu je už od roku 1640 skrytý přímo v parku. A my ho postupně objevujeme,“ přiblížil poselství zahradní architekt.

Poslechnout si jeho vyprávění přijela z Rakvic i studentka a průvodkyně valtického zámku Eliška Bednaříková. „Ještě jsem Víkend otevřených zahrad nikdy neabsolvovala, letos je to poprvé. Přivedla mě sem zvědavost. Už jsem měla možnost jednou poslechnout si přednášku pana Krejčiříka a obrovsky mě zaujala. Je neskutečné, co všechno ví, a jak to dovede podat. Kromě toho se snažím pořád učit něco nového, co bych pak při prohlídkách mohla turistům předávat,“ usmívala se mladá žena.

Náhoda zavedla na netradiční prohlídku parku také Ivetu Dokoupilovou z Brna. „Jeli jsme s rodinou na výlet. Na tuto akci jsme natrefili náhodou. Bylo to hodně zajímavé, především ta část o minaretu,“ pochvalovala si.