Tento měsíc jeho pracovníci otevřeli bezplatné svépomocné skupiny pro neformální pečovatele, většinou příbuzné starající se o své blízké. Jednou z takových žen je i nadále Michaela. Vzhledem k citlivosti tématu ponechá Deník Rovnost její celé jméno v anonymitě.

Kdy na setkání?
Svépomocné skupiny pro neformální pečovatele se konají 31. října a 7. a 14. listopadu v čase 17.00 – 18.30.
Místem je herna mateřského centra Klubík v Břeclavi.
Na konzultace své práce se mohou objednat i úředníci, příbuzní či sociální pracovníci.

Když o ní vedoucí terénního týmu Prahu v Břeclavi Romana Gottwaldová vypráví, padají slova o hradbách ze starých věcí, kusů nábytku, štosech novin a letáků ponechávajících v domě jen úzké uličky. „Částečně svůj majetek, který bychom běžně vnímali spíše jako odpad, zdědila po rodičích. Sama jej dál rozšiřovala v domnění, že ji chrání před útoky okolí,“ míní vedoucí Gottwaldová.

Žena trpěla paranoidními bludy, mluvila šeptem, zatahovala okna a stranila se lidí. Kontakt se světem spočíval jen v chození jednou týdně do knihovny a na nákup. Michaela si pro vodu pochybné kvality chodila do sklepa, v domě byl navíc odpojený plyn. Výsledkem se stala studená kuchyně, nulové vytápění a život v jedné místnosti. Ložnici, obýváku i toaletě zároveň. „V zimních mrazech, kdy jsme ji navštěvovali nabaleni do mnoha vrstev svetrů, jsme po dvaceti minutách v domě měli co dělat, abychom tam vydrželi. Podmínky ohrožovaly její zdraví. Kromě zimy, špatné hygieny i stravy se také stávalo, že při přecházení po tmě labyrintem upadla a zranila se,“ tvrdí Gottwaldová. S kolegy došla k závěru: Michaela musí do nemocnice.

Díky lékům a trvalé podpoře se ženin zdravotní stav a sociální situace zlepšuje. Dům se vyprázdnil. A Michaela zažila něco, co předchozích patnáct let ne – setkání s kamarádkou v kavárně nad kouřícím šálkem.