Ve čtvrtek se bioložka vydala do lesa kousek za Anthroposem. „Tuto lokalitu vybrali již před více jak dvaceti lety. Chodíme sem pravidelně každý týden ve stejnou hodinu, abychom ty data mohli porovnávat," zdůvodňuje výběr místa. Minulý týden její kolegyně na stejném úseku našla pouze jedno klíště.

Kromě zimních měsíců prosince, ledna a února mapují lokality nejen v Pisárkách, ale i na Brněnské přehradě, u hřbitova a za rybníky v Líšni nebo kolem Červeného kopce. „Normálně nám pomáhají studenti, kteří o tom poté píší bakalářské a diplomové práce," komentuje Žákovská při měření teploty na zemi.

Když je dostatečné vlhko a teplé jaro, duben je první měsíc, kdy se klíšťata provrtávají z půdy na povrch. "Letos se nám zima krásně prodloužila. Kromě jednoho týdne, kdy bylo pěkně a nasbírali jsme dvanáct klíšťat, tak jsme našli buď jedno nebo žádné," přibližuje dosavadní počty ve sbírce. Ani dnes neočekává velká čísla.

Zkumavku, pinzetu a vlajku

Z batohu na kole, kterým do lesa přijela, vytahuje Žákovská zkumavku a pinzetu. Do ruky bere již připravenou vlajku, jak nazývá větev s připevněnou látkou, a vyráží hledat. „Klíšťata se pohybují do výše vegetace a maximálně do jednoho metru. Vlajkou musíme jezdit po zemi a rostlinách, občas trošku provrtáme půdu," úkoluje žena.

Neuběhnou ani dvě minuty a už máme první úlovek. „Nymfu klíštěte hodím do zkumavky. Aby tam vydržela, přidám jako zdroj vlhkosti trávu," popisuje Žákovská a pokračuje v hledání dál.

S vlajkou chodí nejen podél cesty, ale i mimo ní. Co tu proboha děláš, ozývá se z dálky. „Sbíráme klíšťata," odpovídá s úsměvem Žákovská běžci v krátkých kraťasech. Později prozrazuje, že zde pán běhá často, protože trénuje na dlouhé úseky.

Podle ní je právě lokalita za Antrophosem často navštěvovaná. „Potkávám tu hodně lidí s pejsky, na které ty klíšťata také lezou. Lidé chodí tady na Myslivnu. Staré dámy i rodiny s kočárkem. A klíšťata nějakou intuicí nebo si to asi po generace předávají, ale vyskytují se podél té cestičky až nahoru," sděluje svoje domněnky.

Dvě samice, tři samci a sedmadvacet nymf klíšťat. Takové je finální číslo po hodinovém hledání při teplotě pěti stupních nad nulou a dvaašedesáti procentní vlhkosti vzduchu. „To je výborné číslo. Nečekala jsem, že jich najdeme tolik," pochvaluje si bioložka.

Lymská borelióza

Všech dvaatřicet klíšťat nyní uschová do ledničky v laboratoři. „Klíšťata preparujeme a děláme analýzu patogenních mikroorganismů, co se v nich nachází. Nejčastějším onemocněním je lymská borelióza. Tu má ročně až čtyři tisíce pacientů a to není povinně hlášená nemoc. A pak encefalitida," prozrazuje budoucnost úlovku.

Klíšťovou encefalitidou trpěl například Ondřej Blažek z Blanenska. „Spal jsem šestnáct hodin denně, byl jsem přetažený a měl horečky. Doktor si myslel, že mám chřipku," svěřil se. Blažkovi ale začaly mravenčit nohy, že nemohl ani chodit, a rozbolela ho hlava. Až po zmínce o klíštěti při další návštěvě mu doktor vzal vzorek krve. Test na boreliózu se ale nepotvrdil.

Mnoho lidí pozná nemoc po červené skvrně kolem zakousnutí klíštěte. Její objevení se na kůži však není pravidlem. „Lékaři popisují, že vzniká pouze ve čtyřiceti až šedesáti procentech případů. Zbytek chodí a neví, že má boreliózu. Myslí si, že má jen virózu," vysvětluje Žákovská.

Po čtvrtém vyšetření Blažka, už neschopného chůze, odvezli na vozíku na vyšetření lumbální punkcí. Neboli na odběr mozkomíšního moku z beder páteře. „Tam mi potvrdili encefalitidu a převezli mě do Brna na infekční oddělení. V Bohunicích jsem ležel tři týdny," vzpomínal. Kromě dočasného ochrnutí noh měl i zánět mozkových blan. Následně pak musel přestat hrát fotbal.

Podle Žákovské navíc ostatní patogeny nejsou při standartním lékařském vyšetření zkoumány. „Přechodíte nemoc, ale v tělo to zůstane pořád. Z místa kousnutí se to rozšíří do celého těla. Vytvoří se záněty a člověk má šílené bolesti a může to dojít až do stavu, kdy se patogen dostane do mozku a nervového systému," upozorňuje.

Mimo zkoumání mrtvých klíšťat a obsahu DNA právě na různé patogenní látky Žákovská se svými kolegy a studenty testuje i živé členovce na odolnost vůči repelentům. "Ještě lidé rádi slyší, že klíšťata nejčastěji sají krevní skupinu typu A a nejméně B," směje se.

BARBORA PEŠTÁLOVÁ