Cestu do břeclavské firmy po mnoha desetiletích naplánoval její zeť. „Matka mi říkala, že na mou počest se pět minut nepracovalo. Všichni se dívali, když pro mě přijela sanitka. Narodila jsem se předčasně v sedmém měsíci,“ vzpomíná Vilímková s tím, že matka pro ni od Gumotexu dostala kočárek, postýlku i další vybavení.

Jinak jí toho ale moc o jejím narození neprozradila. „Zemřela, když mi bylo pětadvacet. Už se nemám koho ptát. Hodně by mě zajímalo, kdy jsem se narodila. Nikdy jsem se nedozvěděla čas,“ smutní žena, která žila do čtyř let ve Valticích na Břeclavsku. Poté se rodiče rozvedli a ona se s matkou několikrát stěhovala. Až na západ Čech.

Jako místo narození měla Vilímková, rozená Dybová, v rodném listě napsáno: Břeclav, závod Gumotex. Svědčí o tom i kopie, která je uložená v břeclavské firmě. Minulý čas je ale na místě. „V roce 1987 jsem kopii do firmy posílala. Pak jsem rodný list ztratila. Pravděpodobně jsem ho omylem skartovala, když jsem třídila osobní papíry,“ sděluje obyvatelka Plzně, kde žije posledních šestnáct let.

Rodný list už má nový. Je v něm uvedené pouze město Břeclav, ale i s tím měla v minulosti problémy. „Když jsem cestovala do zahraničí, zastavil mě na hranici celník, který se narodil ve stejný rok jako já. Tvrdil, že v Břeclavi jsem se narodit nemohla. V té době tam totiž žádná porodnice neexistovala. Musela jsem mu vysvětlit, že to nebylo v porodnici, ale v Gumotexu,“ vysvětluje s úsměvem Vilímková.

Bobr. Ilustrační foto.
VIDEO: Bobr kličkoval mezi auty. Strážníci ho nahnali do pytle

Na Břeclavsko se vrátila od svého stěhování teprve podruhé. A byla si prohlédnout i dům, kde ve Valticích bydlela. „Musela jsem se jít zeptat na tamní matriku. Pamatovala jsem si, že dole byla drogerie. Myslela jsem si, že byl strašně velký a byly tam velké schody, ale jsou úplně normální,“ zmiňuje s tím, že dovnitř se nedozvonila.