Nuda, co je to za slovo? Znám možná tak nudapláže, říká "psí máma" Milada Váňová

Část majetku po smrti odkáže potřebným. Prvořadě myslí na všechny, kteří jsou závislí na svých rodičích nebo pánech. Peníze pomohou hlavně dětem bezdomovců.

Nově také spustila projekt pomoci pro psy bezdomovců. Obstarává jim očkování nebo obojky proti parazitům. Dokonce našla veterinářský pár, který bezdomoveckým psům zajišťuje péči. „Nejspíš nesnáším pohled na utrpení a bídu," vypráví dáma, kterou loni Nadace Via nominovala na cenu za dobročinnost.

Co říkáte, že vás v Brně už přejmenovali na Psí mámu?

To je docela pěkný, ne?

A mezi bezdomovci se ujala?

Já nevím. Zatím se s těmi lidmi osobně neznám. Je zajímavé, že nám dali čísla mobilů. Nijak se neschovávají. Při pracovním setkání v Armádě spásy za mnou přišlo asi šest nebo sedm bezdomovců se psy. Řekla jsem si, že jejich problémy musím rychle vyřešit, aby věděli, že se pro ně něco bude dělat.

Nedávno jste také zorganizovala setkání na brněnské Kraví hoře, kde veterináři prohlíželi psy bezdomovců. Jak jste s akcí spokojená?

Chtěla jsem zviditelnit i dva mladé veterináře, kteří mají chuť pomoci. Na Kraví hoře byli skvělí. Psům udělali báječné preventivní prohlídky, někteří dostali injekce. Chci založit takový klub veterinářů dobrodinců.

Jak by měl pomáhat?

Řekněme, že bychom se scházeli čtyřikrát do roka. Na jaře by pejsci dostali obojky, pak šli v červnu na odčervení, na podzim bychom dali prostor veterinářům bez hranic, s nimiž taky spolupracuji, očkují proti vzteklině. A před Vánoci bychom se setkali na zhodnocení projektu. Zatím jsme úplně na začátku.

Co jste s bezdomovci už stihli řešit?

Jeden třeba ztratil očkovací průkaz pro pejska. To se vyřešilo, udělali jsme duplikát. Pro mě je to taky neprozkoumaný terén. Nevím, co se z projektu vyvine. Na Kraví hoře mě napadlo, že mezi těmi bezdomovci jsou velmi inteligentní lidé.

Probíráte s nimi, jak se dostali na ulici?

Ne. K tomu jsme se zatím vůbec nedostali. Hovořím s nimi, abych se dozvěděla o jejich problémech se psy. Ale psychologie těchto lidí je zatím naprosto neprozkoumaná. Jak vůbec žijí? Jen málokdo zná jejich lidské osudy.

Proč vás napadlo jim pomáhat?

Nevím, asi skrz ty psy. Nejspíš nesnáším vidět lidské utrpení nebo bídu.

Dost lidí podotýká, že si bezdomovci za problémy mohou sami.

Každý si za všechno může sám, ale prosím vás, uklouznete natotata: Pracoval od šesti do dvou ve fabrice. Žil si. Fabriku zavřeli a co? Měl si zařídit živnost, jenže každý to nezvládá. Nemá organizační schopnosti a zkrachuje. Jiní se zadluží a přijdou exekuce. Dalšího vykopne žena, čtvrtý je za něco zavřený. Je to těžké.

Dobře, že se jim někdo jako vy snaží pomoci.

Sama jsem zvědavá. Někdo z přátel mě upozorňoval: Milo, ty budeš zklamaná. Ale já nemůžu být zklamaná, protože nic neočekávám. Prostě se o problematiku zajímám a chci vědět, jak to je. Můžu být jedině informovanější.

A jaký výsledek by vás potěšil?

Myslím, že pejsci by měli být v pořádku. Pokud jde o bezdomovce, už asi není v mých silách měnit jejich osud. Od toho fungují jiné instituce, aby jim třeba zařídily bydlení. Pokud tedy bezdomovci chtějí, což vždycky nemusí být pravda. Myslím, že jsou zvyklí žít jednoduchým způsobem života někde v chatce. Budeme to sledovat. Tak vám třeba řeknu o jednom pánovi.

Ano?

Bydlí ve stanu. Chtěla jsem s ním promluvit, abych mu nabídla oplocenou zahradu, kde by stan mohl postavit. Je tam i chatička. Měla jsem s ním rande v Řečkovicích na konečné. Zašli jsme na místo, které patří mým přátelům. Je zarostlé, v podstatě neprodejné. Podívali jsme se, pán řekl, že je to pro něj daleko na dojíždění a že v zimě by se tam těžko dostával. To je velikánská pravda. A když jsme o tom tak hovořili, tak mi prozradil, že touží po starém karavanu. Měl už prý nějaký vyhlídnutý, ale kamarád jej zradil, i když už měl na to peníze.

Kde je sehnal?

Taky jsem se ptala. Prý něco vyžebrá a má invalidní důchod. Má tablet, chodí do HaDivadla s umělci, nepije a chce karavan. Tak jsme se domluvili, ať je pilný, něco si našetří a my bychom mu s přáteli zbytek asi deset tisíc korun doplatili. Ten člověk by byl šťastný. Místo na karavan už má prý vymyšlené. Byl by to první bezdomovec, kterému zařídíme střechu nad hlavou.

Prý pomáháte hlavně dětem z neúplných rodin…

Ano, to je hlavní parketa.

A jak funguje?

Hlavní část se rozjede až po mé smrti. S ředitelem Pavlem Kosorinem z Armády spásy dáváme dohromady svěřenský fond. Část peněz by těmto dětem pomohla. Jsme domluvení, že ještě za mého života bych děti trochu poznala, zjistila jejich zájmy a co by se pro ně dalo dělat.

Čtenáři obdivují, že máte téměř v devadesáti letech takovou motivaci pomáhat. Spoustě lidem dochází elán už mnohem dřív.

Už jsem vám říkala o slově nuda?

Povězte.

Někdo mi položil otázku: Víš, co je to nuda? Já odvětila, že je to pro mě cizí slovo. Znám tak akorát nudapláže. Hlavně ve východním Německu, kam se dřív jezdilo. Slovo pochází z latinského nudus, nahý. Jiný význam slova neznám.

Takže se jednoduše snažíte zabavit?

Tak nějak se to vyvinulo. Myslela jsem, že jen odkážu peníze. Ale zjistíte, že bůhví kam by šly, a pojí se s tím mnoho záležitostí. Říkala jsem si, že jsem se v životě nadřela. Musela jsem být pilná holka. Nejde, aby se peníze jen tak rozkutálely.

Většinu času teď trávíte péčí o dům?

No, ještě taky trochu učím jazyky děti mých přátel. Měla jsem tolik žáků. Nejsem žádný expert, ale můj klad je v tom, že dokážu věci vysvětlit. Usoudila jsem, že je to díky tomu, že jsme měli v rodině kantory.

Vy sama máte celoživotní vášeň pro jazyky.

Vždy mě zajímaly. A byla to shoda okolností, že mě živily.

Proč?

Po válce jsem dostala žloutenku. Skoro rok jsem nechodila do školy. Chtěla jsem moc na ekonomii do Prahy, ale kvůli nemoci to nepřipadalo v úvahu. Tak jsem se v Brně přihlásila na práva a k tomu jsem přidala jazyky. Na filozofické fakultě jsem studovala turečtinu a hebrejštinu. Vždycky mě zajímalo, jak v jazycích funguje, aby se lidi domluvili. Existuje tolik různých systémů. Překládala jsem i nějaké bajky z turečtiny.

Jak se taková bajka překládá?

To je velké dobrodružství. Všechno dávají na konec. Platí vokální harmonie. (hned představuje skloňování v turečtině). Něco si ještě pamatuju.

Kromě jazyků jste studovala na právnické fakultě, kam jste se loni po pětašedesáti letech vrátila na setkání absolventů. Jak vypadalo?

Ano, najednou jsem dostala z fakulty dopis, že zvou významné absolventy na setkání. Říkala jsem si: Jaká já významná? Já to vyštudovala omylem. Ale napsala jsem, že je to v den, kdy budu slavit osmaosmdesáté narozeniny, tak jsem tam nakráčela. Mezitím jsem se dozvěděla, proč mě pozvali: Jako pamětnici. Zjistili, že nemají žádnou dokumentaci o studentech z let 19461950, než fakultu komunisti zavřeli. To se vytratilo.

A co jste na setkání říkala?

Vážení, já jsem tu jako laický element. V roce 1950 jsme byli vpuštění do praktického života a rozprchli se po republice. Jsem relikvie za ně za všechny.

Zaujalo mě, že máte doma malou posilovnu. Udržujete se stále v kondici?

Minifitsklep mám téměř deset let. Tehdy v zimě jsem šla z koncertu. Už jsem zahýbala k domovu. Mrzlo, podjela mi noha a já spadla plnou vahou na levé koleno. Došla jsem domů, klepala se a bylo mi jasné, že nedojdu ani do sanitky. Nakonec mě operovali v Úrazové nemocnici. Dostala jsem jasnou radu: Chodit.

Jak jste se s doporučením vypořádala?

Měla jsem doma na stole pět tužek a papír. Od stolu jsem šla takhle a takhle (ukazuje směry), odložila jednu tužku to bylo dvacet metrů. Takto jsem zvládla třeba kilometr. Ven jsem nemohla, bylo náledí. Akorát jsem si pak odmetla chodník před domem. Opírala jsem se o koště. Sousedi si možná říkali, proč chodím jako blázen okolo domu. Nakonec jsem si opatřila chodicí elektrický pás. A myslím, že mě zachránil. Hůlku jsem si nikdy nevzala, protože už bych se jí nezbavila. Mám dvě hesla: Jen si neulevovat. A člověk na sebe musí být přísný. Jinak bych hrozně lajdala.

Jaké sny byste si chtěla splnit?

Mám moc ráda Richarda Wagnera. Chtěla jsem vidět divadlo v Bayreuthu. Taky bych se ráda podívala do opraveného Kuksu. A víte, co plánuju na letošní prázdniny? Ještě vlastně nejsem v důchodu, pořád doučuji žáčky. Letos o prázdninách se budu učit o renesanci. Mám ráda tlusté knihy, udělám si výpisky a pak to všechno zase zapomenu.