Novomlýnské nádrže, obory s jelení zvěří, Pálavu, Mikulov, Lednici, ale i rodný Nový Přerov nebo Březí. Zrcadlovkou či mobilním telefonem zaznamenává půvaby kraje ve všech ročních obdobích. „O dva mobilní telefony jsem už dokonce přišel, dokonce mi spadla i peněženka, tu ale našli na poli zemědělci a podle adresy kontaktovali vedení obce a vrátili mi ji,“ usmívá se Cibulka.

Přestože nad jižní Moravou létá pravidelně už devátým rokem, pohledy z výšky se mu dosud neomrzely. „Pokaždé objevím něco nového, mnohdy i to, co bych vůbec nečekal. Kolikrát vzlétnu s tím, že si vyfotím jen Pálavu. V mezičase si ale všimnu prachového víru nebo letícího balónu a vydám se za ním. Zkrátka jen tak letím a nemám cíl. Jsem v souznění s přírodou a nechám se odnášet tam, kde mi to zrovna připadá zajímavé,“ vyznává se nadšený fotograf.

Hana Petrášová
Jak se žije v Morkůvkách: příjemné prostředí, dobré vztahy, chybí škola

Často startuje již brzy ráno za rozbřesku. „Moje první lety byly vždy kolem vesničky Nový Přerov. Obyvatelé je brali sportovně a hluk motoru jim nevadil. Tedy alespoň myslím. Navíc mi vždy s příslibem ukázání fotografií v telefonu v hospůdce i načepovali,“ směje se.

Kromě fascinujících fotografií si z každého svého letu odnáší také množství pocitů z čarování přírody. „Ranní lety mi ukázaly, jak úžasná dokáže být mlha, o které jsem do té doby nevěděl, že se chová jako pomalu tekoucí voda, která obtéká Pálavu a převaluje se přes Svatý kopeček. Nebo třeba zaplavený Mušov, u kterého jde z ptačí perspektivy ve vodě stále vidět příchozí cesta do vesnice. Otisky na polích po prachovém víru, který za sebou nechal zajímavé obrazce, obrysy římských hradišť, zkrátka zajímavosti, které jdou vidět pouze z nebe. Okolí, ve kterém jsem vyrostl, dostalo úplně jiný rozměr. A o to víc si našeho krásného kraje vážím,“ popisuje poutavě paraglidista.

Podívejte se na jih Moravy z ptačí perspektivy

Přestože patří paragliding mezi adrenalinový sport, strach při jeho provozování nepociťuje. „Ovšem mám respekt. To je důležité. Pokud nemáte respekt, nemůžete létat,“ je přesvědčený muž z Březí.

O létání zajímal už od dětství. „Rozhodnutí létat asi padlo v den, kdy za naším domem musel nouzově přistát motorový paraglidista s porouchaným motorem. Všichni si říkali, jaký je to blázen, jak je to nebezpečné, a já jsem v tom zatím viděl něco úžasného. Touha se odpoutat od země na sebe nenechala dlouho čekat a po týdenní kurzu v Jaroměři v roce 2012 jsem si vybavení, tedy padák a motorovou krosnu, donesl domů. Nikdy nezapomenu na svůj první let, kam se přišla podívat půlka rodiny,“ vzpomíná Cibulka.

Už nyní si vychovává svého nástupce. Malého synka. „Odmalička místo hraček nejraději bere do rukou sáček do koše a vrčí s ním doma po domě. Dělá, že létá. Manželka mě taky podporuje, zpočátku sice měla strach, ale zná mě už čtrnáct let a ví, že jsem rozumný a opatrný. Dokonce se se mnou už chystá i letět, avšak v letadle. Není to ale totéž jako při paraglidingu, kdy kopete nohama a cítíte pod nimi prázdno. Kdybych to měl přirovnat, je to jako jízda v autě a na motorce,“ srovnává fotograf z Březí.

Svoji lásku k létání si neodpírá dokonce ani teď v zimě. „Povinnou výbavou je vlastně jen helma, nicméně teď v zimě mám i vyhřívané rukavice a vložky do bot. Ve vzduchu jsem maximálně půl hodiny, ale zážitek je to na měsíc dopředu,“ vypráví Cibulka.