Čtyřiadvacetiletá žena je předsedkyně pořádajícího spolku Společně k úsměvu. S rakovinou se v minulosti také utkala. „Ve třinácti letech jsem měla nádor, který tlačil na páteř. Přestávala jsem se hýbat. Nyní mám za sebou dvě operace, radioterapii, chemoterapii a mechanicky zpevněnou páteř, protože se hroutila. Otevřelo mi to ale oči, vidím teď svět jinak," vzpomíná drobná dívka původem z Ostravy.
I kvůli kontaktu s brněnskou klinikou se později přihlásila na brněnskou Masarykovu univerzitu a může tak nyní předávat zkušenosti dál. „Jsem v pravidelném kontaktu s nemocnými a jejich rodinami. Můžu jim říct: Byla jsem tady taky a vím, co a jak, abyste nemoc překonali," říká..
close
zoom_in
Spolek Společně k úsměvu zatím čítá asi dvacet lidí a funguje zhruba rok. V budoucnu chtějí jeho členové vyprávět příběhy i na dalších klinikách v České republice. „Zatím jsme jediná organizace mladých lidí, která takto malým pacientům nemocným rakovinou pomáhá," doplňuje.
Podobně nemocných dětí jako byla ona přibývá ve Fakultní nemocnici Brno každoročně 150. „Stále mám problémy, sníženou hybnost pravé ruky, sníženou plodnost, jsem často unavená. A i díky tomu vím, že sdílet zkušenosti s někým dalším, může neuvěřitelně psychicky pomoci, aby si nemocní uvědomili, že rakovina neznamená smrt," nastiňuje Wimmerová.
