Pro bílá vína začne být na jihu Moravy až příliš teplo, říká bioklimatolog Trnka

Západ jižní Moravy, tedy Znojemsko, a východ Českomoravské vrchoviny, Třebíčsko, se znovu stávají horkým místem, kde vidíme teď na jaře nejnižší zásobu půdní vláhy. Na to navazuje vegetace, která je v horším stavu, než je obvyklé. Zvlášť v posledních týdnech se situace spíše zhoršuje.

A jak to vypadá v porovnání s celou republikou?

Jižní Morava nepatří mezi nejvíce postižené oblasti. Momentálně jádro sucha leží spíše v Čechách. Ale na jižní Moravě je v principu nedostatek vody prakticky v každém roce. Bohužel předpověď na další dny není optimistická. Očekáváme, že se deficit bude prohlubovat a začne více doléhat i na jižní Moravu.

Vodohospodáři nedávno hlásili, že průtoky v řekách jsou nízké. Je nedostatek vody i kvůli tomu, že v posledních letech ubylo sněžení?

Právě na průtocích to bylo krásně vidět. V zimě jsme měli relativně dobré průtoky, ale maskovaly fakt, že se neukládala žádná voda do sněhu. Dlouhodobě upozorňujeme, že největší proměna, kterou můžeme v naší krajině zatím pozorovat v důsledku změny klimatu, je právě změna zimního aspektu.

Co přesně myslíte?

Nemáme bílé zimy, chybí množství sněhu ve středních a vyšších polohách, který by se hromadil. Letošní zima byla archetypem toho, co očekáváme v dalších dekádách jako typickou. Podle mého názoru budeme zřejmě zažívat i zimy, které budou mít rekordní množství sněhu, ale daleko častější budou zimy bez sněhu ve středních polohách a nížinách. I když se nezmění srážky, stejně je to z pohledu hromadění vody v půdě problém. Zvláště jižní Moravu výrazně dotovala voda z tajícího sněhu.

Zvykají si lidé pomalu na klimatické změny a suché roky, nebo je stále berou spíše jako výjimečný jev?

Vnímání počasí je subjektivní a krátkodobé. Když jsme měli rekordní roky z pohledu extrémně teplých dní 2015, 2018, 2019, rok 2020 nebo 2021 se naráz většině mých studentů zdál nezvykle chladný. Přitom pořád to byly roky, které jsou statisticky výrazně teplejší než je průměr. Jako lidé jsme velmi vybíraví, co si uložíme do paměti, a proto klimatologické analýzy musíme opírat o spolehlivější data. Postupně jsme si zvykli, že máme vysoké počty tropických dnů, jsme smíření s tím, že do budov instalujeme klimatizace, přestože by to naše rodiče před dvaceti třiceti roky nenapadlo. Tepelná kapacita budov tehdy dostačovala k teplotnímu komfortu během několika izolovaných dnů s tropickými teplotami, ale to teď neplatí. Subjektivně se změnám přizpůsobujeme, máme pro ně technická řešení, ale trochu zapomínáme, že krajina takto nefunguje.

A jaký je tedy rozdíl?

Posun je na krajinu příliš rychlý, organismy a ekosystémy si nemohou jít koupit nějaké technické řešení, musí si vystačit s tím, čím je doposud vybavila evoluce, a často se nacházejí na hranici svých fyziologických možností.

Můžete uvést nějaký příklad?

Krásně je to vidět na smrkových porostech. Tvořily páteř středoevropského lesnictví po několik generací a teď vidíme jejich masivní odumírání. Ale nejen u nás, ale i v Rakousku nebo Německu, kde se hospodaří odlišným způsobem. Škody jsou obrovské, nejen na samotných porostech, ale ve ztrátě řady užitků, které nám lesy poskytují. A rozhodně není levné a hlavně snadné je obnovit, není jednoduché najít náhradu. Riziko ztráty smrkových porostů, kterou teď zažíváme, ale vědci předpovídali už od devadesátých let. Bylo jasné, že smrkové porosty v nižších a části středních poloh ztratíme. V odborných kruzích se tyto záležitosti diskutovaly a také národní politika v oblasti lesnictví to zčásti reflektovala.

Příprava na tuto situaci tedy nějaká byla?

Docházelo k významnému posunu směrem ke smíšeným a listnatým lesům. Lesníci se zbavovali smrků v nižších polohách, ale ne dost rychle. Změna klimatu byla razantnější, než jsme očekávali. Na tomto příkladu je dobře vidět, jak se společnost složitě na změny adaptuje. Viděno zpětně v devadesátých letech prostě nebylo možné proces změny skladby dřevin urychlit, protože neexistoval společenský a politický konsenzus. Představa, že bychom začali masivně kácet smrkové lesy někdy na konci devadesátých let, abychom zabránili jejich odumírání o dvacet let později, nebylo v té době absolutně prosaditelné, přestože obava byla. Jako společnost fungujeme často tak, že nás události dotlačí, bohužel problém u změny klimatu je, že změny jsou zásadní pro všechny ekosystémy a mění se nám pod rukama celá krajina.

Lidé si rádi napouští bazény, ale v některých oblastech kvůli suchu přes sezonu tuto činnost zakazují. Umíme hospodařit s vodou?

Učíme se to. Paradoxně nás nejvíce učí cena vody. Od devadesátých let u nás výrazně poklesla její spotřeba, z velké části kvůli ceně. Pak se vyplatí investovat do technologií, které vodu šetří. Bavíme se o myčkách nádobí nebo pračkách. Jsou to technologie, které se za posledních třicet let výrazně změnily. Proměnily se i naše návyky. V Evropě patříme k zemím, které s vodou hospodaří relativně odpovědně. Když k napuštění vodovodu použiji vodu v situaci, kdy jí je dostatek nebo vodu dešťovou, a pak ji využiji k závlaze zahrady nebo sadu, je to v pořádku.

Jiné je to ale zřejmě s lokálním vodovodem…

Když máte lokální vodovod, začíná sucho a podstatná část obyvatel si napustí bazén, velmi záhy se může stát, že v prameništi není dost vody na tu potřebnou v domácnostech. Na pití, vaření, toaletu. Musíme vysvětlovat zemědělcům, lesníkům a průmyslovým podnikům, že voda není zdroj, který je garantovaný ve stejné kvalitě a množství jako dneska a je v jejich zájmu, aby do toho investovali a podporovat je v tom.

A jak?

Zpřístupňovat technologie, urychlovat jejich zavádění dobře nastavenými daňovými odpisy a podporovat výzkum a vývoj takových technologií a řešení.

Měli by v souvislosti se změnou klimatu reagovat zemědělci změnou v pěstování plodin?

Ve skladbě plodin byla změna už v minulých letech po suchých epizodách. Zemědělci hodně preferují spíše ozimé plodiny, třeba na jižní Moravě máme nechvalně proslulou řepku. To je plodina, která si se suchem dokáže poradit lépe, než třeba cukrová řepa. Doklad, že se adaptujeme na suší podmínky, je také pěstování více pšenice než jarního ječmene nebo třeba závlahy chmelnic a vinic. Ovšem sledujeme, že i když je pro jižní Moravu průběh sucha letos docela příznivý, prakticky ze všech okresů nám hlásí naši respondenti, že očekávají negativní dopady do výnosů zejména obilovin.

Někde jsem vyčetl, že je nyní největší sucho za dva tisíce let. Je to pravda?

V posledních deseti letech zažíváme mimořádné období zemědělského sucha. Půjdeme-li dál do minulosti, tak to, co se dělo mezi lety 2015 až 2019, jsme v posledních dvou stech letech na území dnešní České republiky z pohledu nahromaděného deficitu vláhy neviděli. Byly tam významné epizody i v devatenáctém a dvacátém století, které měly dokonce horší parametry v jednotlivém měsíci nebo ročním období, ale v souhrnu se období od roku 2015 až 2019 skutečně vymyká.

Stále populárnější je v našich podmínkách pěstování exotických rostlin, jako jsou například fíkovníky. Bude klima stále více svědčit pěstování teplomilných rostlin?

Stává se možným. Ale pořád budeme čelit u pěstování teplomilných rostlin tomu, že jsme poměrně daleko na severu, tedy kolem padesáti stupňů severní šířky. Tím je dané, že v zimě máme velmi krátké dny, a ty z principu budou velmi často mrazové. To většina subtropických druhů nesnáší dobře. Můžeme zažít daleko častěji než ve Středomoří vpád extrémně studeného vzduchu, který teplomilné porosty nepřežijí. Na našem území nemají optimální podmínky, kde mohou dosahovat trvale nadprůměrných výnosů.

Rozšiřují se plodinové možnosti v našich podmínkách?

Ano. Současně plodiny, které nám v minulosti byly schopné zajistit dostatečnou produkci, už takové nedosahují. To je třeba případ pšenice. Pěstují ji i v jižní Evropě, protože je to suchomilná obilovina, ale s výnosem dvě tuny z hektaru. U nás jsme mívali roky, kdy na Hané nebyla výjimka výnos z hektaru devět či deset tun. Takových jsme v poslední době příliš mnoho neměli. Vůbec nemluvím o jižní Moravě, kde se výnosy pohybují kolem pěti tun nebo ještě méně v suchých letech. Produktivita půdy se výrazně proměňuje. Věnujeme se i lanýžům jako jedné ze zajímavých možností. Ale rozhodně pšenici nenahradí, byť je to zajímavá houba i komerčně. Zažíváme určitě největší změnu agroklimatických podmínek za poslední dvě století.

Loni v létě zasáhlo jižní Moravu tornádo. Hrozí, že se změnou klimatu bude k podobným jevům docházet častěji?

Tornáda se u nás vyskytovala i v minulosti. Nenapáchala ale obvykle takové škody, jako to loňské. Tam byla souhra extrémní síly tornáda, délky dráhy a taky toho, že prošlo přes obydlené oblasti. Studie z USA, kde mají tornád mnohem více, zatím přímou spojitost se změnou klimatu nevykazují, ale já bych to nevylučoval. U povodní je to trochu jiné. Několik celoevropských studií ukazuje, že je určitá spojitost s vývojem klimatu, klimatickými trendy a frekvencí klimatu zejména v západní a střední Evropě. Vidíme tady tendenci k nárůstu povodní a jejich extremity.

Dokážete nastínit, jak by se mohla jižní Morava změnit do roku 2050?

V průměru se zvýší zhruba o jeden a půl stupně průměrná roční teplota vzduchu, srážek bude zhruba stejně jako nyní ale dramaticky ubude sněhu. Budeme mít četnější epizody sucha, daleko více tropických dnů, horkých vln a dní, kdy bude jak horko tak sucho. Budeme se potýkat s větším rizikem pozdních mrazů, což je problém pro jižní Moravu a hlavně ovocnářství a vinařství. Mrazy přijdou do období vegetace. Stále zůstáváme na padesáti stupních severní šířky, ale teplotně se posouváme. A začneme se potýkat s tím, že pro bílá vína začne být na jižní Moravě až příliš teplo.

Dala by se klimatická situace u nás za třicet let přirovnat k nějakému konkrétnímu místu ve světě?

Chceme-li si nějak představit naši budoucí krajinu, svým studentům říkám, podívejte se na oblast severního Srbska. Na místní plodinovou strukturu daleko více zaměřenou na kukuřici, slunečnici, využívající pokud možno závlahy. Ale není to přesné, je tam více slunečního svitu v jarních měsících, než u nás. Úplnou analogii nikdy nenajdeme. Budoucnost jižní Moravy ale není jenom na jižní Moravě. Záleží, co se stane s krajinou Českomoravské vrchoviny, nakolik dokáže ve středních polohách zadržovat vodu, aby zejména v létě dokázal odtok z těchto poloh dotovala nedostatek na jižní Moravě.