Kostky na hraní nesloužily ke stavbě domků. Pro tehdy malého Ivana Nedělku symbolizovaly tramvaje. Už jako dítě se do nich zamiloval, když je se svou matkou v brněnské ulici Tábor nadšeně pozoroval. „V roce 1950 tam začaly jezdit nové vozy. Fascinovaly mě, průvodčí seděl v pokladně a dveře se před jízdou samy zavřely,“ vzpomíná jeden z nejdéle sloužících řidičů dopravního podniku.

S řízením skončil, životní vášeň trvá
Ivan Nedělka už v šesti letech se zájmem sledoval tramvaje projíždějící kolem jeho domu.
Po škole se ale vydal na dráhu učitele českého a ruského jazyka. Do kabiny řidiče usedl až v roce 1971. Postupně se vypracoval na vedoucího odboru.
Se svou milovanou profesí se rozloučil před pár týdny.

Vášeň jej neopustila ani v dospívání. Sledováním tramvají někdy trávil i čas určený škole. „Rád jsem chodil okukovat vozovnu v Pisárkách,“ vzpomíná.

Na profesi řidiče si ale Nedělka ještě léta počkal. Do roku 1970 učil na základní škole. Kvůli nesouhlasu s invazí v roce 1968 však zaměstnání musel změnit. „Pro mě to nebyl trest, alespoň jsem mohl dělat, co jsem vždy chtěl. U dopravního podniku jsem nejprve půl roku čistil výhybky. Má první jízda připadla na druhého června 1971 na lince číslo 4, která mířila z Masarykovy čtvrti do Komárova,“ vybavuje si nestor brněnské dopravy svůj velký den.

Brzy si osvojil i příslušný žargon. „Službě, která jezdí v ranní a odpolední špičce, se říká trhačka. Balda je páka, kterou se předělávají výhybky. Cestující jsou pacoši. V Praze jim říkají kaštani,“ neudrží důchodce smích.

Ani vytoužené zaměstnání se neobešlo bez problémů. „Jednou jsem srazil chodce, který se nerozhlédl. Naštěstí zranění nebyla vážná, ale s psychikou to zacvičilo. Je to stresující práce, protože řidič neustále musí hlídat situaci. Navíc ví, že koleje jsou dané, tramvaj neuhne,“ míní.

Konflikty s cestujícími nezažil. „Snažil jsem se jezdit citlivě, a tak za mnou párkrát přišli a poděkovali mi za příjemné svezení,“ prozrazuje.

V roce 1995 se musel už jako vedoucí odboru vyrovnat s velkou výzvou. „Počet tramvajových linek se snížil z dvaadvaceti na třináct. Prvních pár týdnů lidé nadávali, ale systém se udržel do dneška. Byl to tehdy odvážný krok,“ hodnotí.

Po odchodu do důchodu v roce 2005 se opět vrátil k řízení tramvají. S tím se rozloučil před pár týdny. Že však jde o jeho životní lásku, není pochyb. „Po vozech se dívám i na dovolené. Líbí se mi třeba v Ostravě,“ říká.

Lidé Nedělku nicméně mohou potkat o Vánocích jako průvodčího speciální tramvaje.