Právě doostřování fotografií je jeden z projektů, které jej napadly při práci s takzvanými neuronovými sítěmi. Tedy výpočetními funkcemi využívanými v umělé inteligenci. „Zajímají mě hlavně ty sítě a umělá inteligence celkově. Chci vědět, co dělá a proč,“ vysvětluje.

Původně se buď sám, nebo se svým týmem složeným ze tří až čtyř lidí věnoval tomu, jak je se sítěmi možné ve fotografiích najít určité objekty. Tomuto využití sítí se ovšem věnují i světové společnosti jako Facebook nebo Google. „Chtěl jsem přijít na něco nového, co by se dalo s těmi sítěmi dělat,“ vzpomíná Hradiš.

Při práci s textem si neuronová síť pamatuje, jak jsou slova poskládaná i jejich kontext. Podobně to funguje i s fotografiemi. „Využíváme velké množství obrázků, které rozmazáváme, a učíme tak sítě rozpoznat, jak má fotografie vypadat,“ vysvětluje.

Největší část práce přitom zahrnuje zkoušení poté, co vědci upraví matematické funkce pro výstupy. „Bloky v neuronových sítích lze nastavit různě, takže zkoušíme jiné věci. Někdy to vylepšíme, někdy zase zjistíme, že musíme jít zase na začátek a upravit je jinak,“ usmívá se. Testování může trvat i dva týdny nebo měsíc.

V současnosti se snaží neuronové sítě nastavit tak, aby dokázaly fotografie skutečně zostřit a nespoléhaly se na kontext. „Používáme teď ty stejné sítě, které slouží například k poznání, co na fotografii je,“ říká.

Nabídky na odkoupení metody zatím brněnští vědci nemají. „Spíše mi volají studenti, kteří chtějí vědět, jak to funguje,“ podotýká Hradiš.

MICHAELA NÁROŽNÁ