Je sobota a kostelní hodiny teprve před chvílí odbily první hodinu odpolední. Piazzetta před brněnským Janáčkovým divadlem se pomalu začíná zaplňovat lidmi. Scházejí se proto, aby uctili památku mladého muže, který zemřel v brněnské Bystrci v důsledku bodnořezných poranění. Podezřelým z vraždy je sedmatřicetiletý cizinec pocházející pravděpodobně z Ukrajiny. Toho soudce v úterý poslal do vazby.

Zdroj: Deník/Iva Haghofer

Malý chlapec spořádaně poposedává v kočárku, jako by cítil tíhu celého okamžiku. Rozhlíží se kolem sebe. Po chvíli už ale vyžaduje pozornost svojí babičky Hany Šandorové. I ona přišla k divadlu zapálit svíčku a vzpomenout na hrůznou událost u brněnské přehrady. „Jsem babička, mám dospělé syny a vnuky. Není mi jedno, co se tady děje. Chudák chlapec. Přišla jsem podpořit romskou menšinu, vedle které roky žiji, a se kterou jsem nikdy neměla žádné konflikty,“ vypráví žena.

Stejně jako v ostatních příchozích se i v ní mísí smutek, zloba, nezodpovězené otázky a snaha pochopit, co se před pár dny vlastně odehrálo. „Víte, když jsme byli mladí, taky jsme vyváděli různé hlouposti a neplechu, dokonce jsme i kouřili v šalině. Kluci se prali, nezřídka si dali, jak se říká, přes hubu, ale pak zas byli kamarádi. To, co se teď stalo, je přes čáru. Přijde mi, že lidé všechno jako by přešli. Ve dvoře domu, kde jsem jako dítě bydlela, nás bývalo patnáct. Hulákali jsme, lítali jsme všude možně a jeden na druhého jsme pokřikovali. Dneska si tam hrávají děti dvě a všem sousedům to vadí. Doba se strašně změnila. Ale k horšímu,“ říká smutně Šandorová a očima klouže po svém malém vnukovi.

Pietní akt startuje úderem druhé hodiny odpolední. Na prostranství před Janáčkovým divadlem si v tu chvíli našly cestu stovky lidí. „Byl to Brňan, náš člověk, věnujme mu minutu ticha,“ ozývá se z tlampačů.

Nejde o národnost

Vyjádřit podporu rodině zemřelého chlapce přišel i Miroslav Olach. „Jsem tu kvůli nesmyslné smrti mladého kluka. A přišel bych sem, i kdyby byl bílej, žlutej nebo růžovej. Tohle se stát prostě nemělo,“ zdůrazňuje muž romského původu.

Přitakává mu vedle něj stojící blondýna Petra Aspioti. „Nejde o národnost. Jde o to, že chceme bezpečnou zemi. Stydím se za nás bílé, že jsme sem nepřišli ve větším počtu a neuctili památku toho hocha. Kolik má Brno obyvatel? To nemohli ten zadek zvednout a k divadlu přijít? Kdy se objeví? Až se to bude týkat jich? To je smutné,“ kroutí hlavou mladá žena.

Nedaleko brněnské zastávky Přístaviště vzniklo pietní místo. Reaguje na sobotní tragédii, při níž přišel o život třiadvacetiletý Rom.
Místo demonstrace pieta. Po smrti mladého Roma v Brně má jít o klidné setkání

Smutné by podle Olacha jen bylo, kdyby sobotní akce, ze které byly chvílemi cítit opravdu silné emoce, rozdmýchala jakoukoli nenávist mezi lidmi. „Nikdo nestojí o souboje s Ukrajinci. V určitých situacích, a vražda je jednou z nich, jsem barvoslepej,“ zdůvodňuje svoje slova Olach.

Vypráví, že se živí jako security. „Hlídám všechny. Ať je to cikán, bílej, nebo kdokoli. Už mám i nějaká zadržení. Ale tohle se mi nikdy nestalo. Nikdy na mě nikdo nůž nevytáhl. Pokud spolu měli ti kluci v Bystrci nějaký spor, měli si dát do huby, podat si ruku, jít na panáka a hotovo. Prostě to udělat tak, jak jsme to řešívali kdysi my. A ne hned vytahovat nůž a píchnout toho druhého do břicha,“ rozčiluje se mladý muž.

Kritika vlády

Chvílemi se davem ozývají hesla jako „Černí, bílí, spojme síly!“. Pořadatelé pietního aktu však hlasité projevy citlivě mírní. Emoce cloumají všemi přítomnými. Čas od času se někteří lidé osočí na vládu, která podle nich nepracuje ve prospěch svého lidu, nebo na bezpečnostní složky, jejichž povinností je zajistit, aby k ničemu podobnému nedocházelo. Otevírá se také téma situace romské menšiny v republice a postavení Romů ve společnosti. Rezonuje ovšem i nedávná kauza propuštěných žhářů z Vítkova. „Cikánské životy jsou jim jedno! To nikdo neřeší!“ vykřikují někteří.

Akci přihlíží i Tomáš Ščuka, člen Rady vlády pro záležitosti romské menšiny. Zmiňuje, že reakce lidí je v návaznosti na to, co se stalo, zcela pochopitelná. „Pieta je na místě, zbytečně zemřel mladý člověk. Lidé jsou tady hlavně proto, aby uctili jeho památku a vyjádřili nesouhlas s tím, co se stalo. Druhou věcí jsou slova, která tady občas zaslechneme. Pokud jsou některé názory tvrdšího rázu nebo jsou z nich cítit emoce, tak i to je přirozený stav,“ komentuje.

Malíř Antonín Vojtek vytvořil spolu s lidmi z romské komunity a místními nadšenci obraz s názvem Kudy půjdu, listy porostou. Výtěžek z jeho dražby obdrží Natálka Kudriková, oběť žhářů z Vítkova.
Pomoc z Břeclavi pro popálenou Natálku z Vítkova. Malíř Vojtek tvořil s dětmi

Dáno je to podle něj skutečně situací romské menšiny v zemi a jejím postavením. „Orgány činné v trestním řízení sice vyšetřují případy v nichž jsou oběťmi Romové, ovšem nepadají adekvátní tresty tomu nebezpečí, škodě, újmě nebo ztrátě života. A to je špatné. Tím se jen potvrzuje jakýsi anticikanismus, který je ve společnosti přítomný. Máme segregaci ve vzdělávání, máme sociálně vyloučené lokality i antiromská vyjádření politiků. A na tom to celé stojí. To, že před měsícem propustili žháře z Vítkova, kteří sice dostali vysoký trest, ale nakonec jim byl odpuštěný, to je něco, díky čemu tohle pnutí ještě více eskaluje,“ zdůvodňuje Ščuka.

Nenávist mezi lidmi se podle něj nebude šířit ve chvíli, kdy se společnost postaví čelem tomu, co se odehrálo. „Je třeba tento problém pojmenovat a řešit ho. Všichni tady spolu žijeme, přišlo sem dalšího půl milionu lidí a žít tu spolu musíme. Nezbývá nám, než to řešit,“ je přesvědčený Ščuka.

Účastníci pietního aktu, který neprovázely žádné násilnosti nebo střety, se po třetí hodině odpolední postupně rozcházejí.