Lezení si poprvé vyzkoušel před dvanácti lety. „Jeli jsme na kole a kamarád zničehonic zastavil a vytáhl z batohu lano. Hrozně mě to chytlo a hory, turistika a lezení se staly mým životním stylem," popisuje Frohn, který pochází ze Slovenska, ale už přes deset let žije v Brně.

Poslední slunečný den v říjnu vyrazil s kamarádkou lézt na Krkavčí skálu do Moravského krasu. Na čtyřicetimetrový vrchol se vydal jako první a kamarádka ho jistila. „Vylezl jsem nahoru a hledal, kam připnout lano, abych mohl slanit dolů. Pamatuji, že nahoře rostla tráva a všude bylo strašně moc berušek," vzpomíná.

Frohn se rozhodl lano protáhnout vzdálenějším úchytem, aby se k němu dostal, musel se spustit kousek ze skály. „Věděli jsme, že máme krátké lano a musíme dávat pozor. Když mě spouštěla, tak se asi zamyslela a konec lana ji projel rukama a já začal padat," popisuje zkušený lezec.

Při třicetimetrovém pádu se stihl muž přetočit přes hlavu, tak že mu nohy směřovaly k zemi. Zhluboka se nadechl a zatnul všechny svaly v těle. „Dopad byl tvrdý, asi tři vteřiny si nepamatuji. Bolest jsem ale necítil," vybavuje si.

Při dopadu si rozdrtil obě paty a na levé noze měl otevřenou zlomeninu kotníku. Pohmoždil si plíce a zlomil jeden obratel. „Nejdéle mi trvalo, než jsem si uvědomil, že padám. Přetočil jsem se instinktivně a pak už se jen nadechl. Ani jsem nekřičel," dodává.

Po dopadu cítil Frohn jen tlak v zádech. „Vybavuji si, jak jsem se bavil s ostatními a pak jak v polospánku takové zvláštní obrazy a sny. Nevěděl jsem, jestli se to skutečně stalo nebo se mi to jen zdá," popisuje.

Asi po třech týdnech ho lékaři pustili z nemocnice na invalidním vozíku. Nyní pomalu zkouší rozcvičovat obě nohy a za měsíc začne chodit s berlemi. „Před poslední operací to vypadalo, že mi nohu zafixují do jedné polohy a nebudu s ní moc hýbat. Také říkali, že paty mě můžou bolet i do konce života. Bolest se dá potlačit a já doufám, že se vrátím k turistice a snad i k lezení," dodává optimisticky.

Nepozornost při jištění bere Frohn jako nehodu. „Kamarádka to neudělala naschvál, neobviňuji ji. Je to pro ni taky těžké," říká. Podle lezce je důležité myslet pozitivně a radovat se z maličkostí. Místo lezení nyní hraje na kytaru a více čte, přesto mu chybí a doufá, že se ke sportu zase vrátí.