Jak se ukázalo, dílo si odvezl majitel: slavkovský zámek. „Socha granátníka je zapsaná v našem sbírkovém fondu, a proto musí být podle zákona chráněná. Toho na Rohlence nejsme schopní. Takže jsme ji nechali převézt a bude umístěná tam, kde ji můžeme ochránit,“ vysvětlila historička zámku Vladimíra Zichová.

Že si sochu odvezou, podle mluvčí zámku a města Veroniky Slámové věděl majitel pozemku, na kterém objekt stál, tedy ředitelství silnic a dálnic. „Rozhodně jsme nechtěli způsobit zmatek. Mysleli jsme, že silničáři dají vedení Tvarožné vědět,“ okomentovala slavkovská mluvčí.

Socha granátníka
• Jde o jednu z prvních umělecky pojatých litinových plastik u nás.
• Byla odlitá ve strašické železárně v roce 1890 podle původního dřevěného modelu.
• Do slavkovských sbírek se dostala z Brna v 80. letech minulého století.

Litinovou sochu aktuálně čeká odborný průzkum. Podle Zichové se na ní už podepsal čas a některé její části chybí.

Řada lidí si myslí, že jde o zpodobnění vojáka z dob napoleonských válek. To Zichová vyvrací. „Tradovalo se to a stále traduje. Nicméně to tak není, jak dokládají zdroje,“ konstatovala.

NEJISTÁ BUDOUCNOST

Co s granátníkem bude dál, zatím není úplně jasné. „Po odborném průzkumu pro něj budeme hledat vhodné místo. Než se rozhodneme, zůstane v depozitáři,“ zmínila mluvčí Slámová.

Socha je ve sbírkovém fondu zámku zapsaná skoro čtyřicet let. Že patří do Slavkova, ví současné vedení památky krátce. „Když jsem před dvěma lety nastoupila do funkce, začala jsem se seznamovat s majetkem. Ke granátníkovi jsme došli teprve nedávno,“ zdůvodnila ředitelka zámku Eva Oubělická.

Původní socha rakouského granátníka pochází z druhé poloviny osmnáctého století. Podle jejího vzoru vznikly v roce 1890 další kopie. Jedna se dostala do Brna na výstavu a pak v tamním technickém muzeu přečkala druhou světovou válku. Z tamních sbírek ji převedli do slavkovského muzea. Tam ale nikdy nedoputovala, své místo našla u Rohlenky.

MARTINA HAŠKOVÁ
MARIE MRÁZOVÁ