„V obci pracuji také jako knihovnice, takže jsem si všímala knih, které končí vyřazené kvůli nezájmu čtenářů nebo poškození. Vyzkoušela jsem si, jak s nimi nakládat a co vydrží. Jediná nevýhoda je, že takové křesílko váží skoro dvě stě kilo. Na druhou stranu s tím nepohne žádný neposeda,“ vysvětluje.

Knižní nábytek vystavovala pro návštěvníky v Knihovně Karla Dvořáčka ve Vyškově. „Snad je inspiruje k možnému využití věcí, které už nefungují tak, jako dříve,“ potvrzuje žena.

Kvůli opravě železniční trati se na výluku připravují cestující na úseku z Nezamyslic přes Vyškov až do Holubic.
Na Vyškovsku chystají desetidenní výluku. Opraví železniční trať. Víme kde

Vyškovanům tady poslouží dlouhodobě. „Netradiční nábytek u nás zůstane, zájemci si na něj mohou sednout. Jedna z mých kolegyň dělá z knih i dekorace,“ komentuje organizátorka aktivit vyškovské knihovny Zdeňka Adlerová. Obyvatele Vyškova novinka zaujala. „Je to určitě zajímavý nápad,“ přikyvuje třeba Filip Juriš.

Janu Ševčik obklopovalo umění už od dětství, narodila se ve Vyškově do rodiny vystudovaných akademických výtvarníků Karla Ševčíka a Sylvie Ševčíkové. „Otec je známý svými figurálními plastikami stejně jako moje matka. Pracovali mimo jiné i na výzdobě v průchodu vyškovské radnice, všech sochách před mateřskými školami nebo erbu střelce s šípem na zdi sociální správy,“ vyjmenovává jejich dcera.

Halenka z krajkového ubrusu

Otec slavil osmdesátiny, matka však zemřela v pouhých pětačtyřiceti letech. Kvůli odporu proti komunismu musela přijmout druhořadou práci u restaurací a jídelen jako aranžérka a malířka do výloh. „Byli jsme tak chudobní, že jsem si musela svépomocí v deseti letech ušít něco na sebe z materiálu, co jsem našla doma. Do dneška si pamatuji, že to byla bílá halena z krajkového ubrusu a měla úspěch,“ vzpomíná.

Tuto metodu tvorby až do teď neopustila. „Moje základní know-how je, že využívám naše tradiční vyšívané ubrusy, dečky, záclony a potahy k tomu, abych jim vdechla nový život a vytvořila sako, kabát, halenu, sukni, šaty či cokoliv, co mi připadá praktické jako model pro ženu. Dnes se tomu říká recyklace. Mimo jiné mám modely z kravat, kapesníků, pánských košil, krajek, zástěr nebo peří. Každý kus je solitér,“ vysvětluje umělkyně.

Dopravní policisté se zaměřili na cyklisty.
Policisté varovali cyklisty ve Vyškově před jízdou po chodnících. Podívejte se

Když pracuje, přemýšlí i nad funkčností, takže její modely se dají obléci na několik způsobů. Zároveň ke každému vytvoří doplňky v podobě náušnic, čelenek, paruk, náramků, kabelek, punčoch, klobouků, tedy všeho, co jí přijde vhodné. „Tvořím také z nových látek ze svého popudu i na zakázku. Mám dar prostorového vidění a v hlavě si změřím a spočítám danou figuru,“ popisuje.

Svoje modely považuje Jana Ševčik za umění, a proto nejsou nijak levné. „Moje jméno ale není známé a vhodné pro konzumentky dnešní doby. Nemám žádného věhlasného mecenáše v oblasti umění, který by mě prezentoval, mám však jednu hlavní mecenášku. Ta je ochotná zaplatit a hlavně si šaty užít a nosit je,“ vypráví.

Má také spousty přítelkyň, které si od ní model koupí, byť spíše v levnější verzi. „Na ateliér v centru nějakého města nemám kapitál. Ani si nemyslím, že se mi chce podporovat majitele nemovitostí, kteří žádají po podnikatelích nehorázné ceny za pronájem. Mám proto vlastní ateliér u sebe v domě, říkám mu Bílý dům,“ komentuje Ševčik.

Tow show je název akce, na které se sjedou desítky odtahových vozidel z Česka i okolních zemí.
OBRAZEM: Vyškovské letiště obsadily odtahovky. Řidiči předvedli, co umí

Od roku 1999 mířila do Brna s módními přehlídkami. Hostil je Dům Pánů z Lipé, Dům Pánů z Kunštátu, Bývalé technické muzeum, Minoritskou zahradu, Kavárnu Spolek, Dům dětí a mládeže Lužánky nebo Kavárnu Savoy.

Připravovala je sama jako divadlo s příběhem a s účastí kamarádek, aby diváky vtáhla do scény. Její tvorba zahrnuje i plastiky, gobelíny, koláže, lustry a obrazy. Ševčik tvořila jak malby, tak spíše velké koláže. Také v těchto případech sází většinou na recyklaci, v tvorbě hodlá pokračovat.