Hudební skupina se jmenuje V sedě a má za sebou víc než rok existence. „Hrajeme většinou převzaté písničky. Ale blues, které teď zpíval Jirka, je jeho. Na jedné zkoušce jsem si zabrnkal melodii a on na ní do dvou dnů vymyslel text o vzpomínkách na život venku. Jasně, že se všichni těšíme pryč,“ pokyvuje Zoly, který hraje na elektrickou kytaru.

Do vězení se spolu s Jirkou dostali za nepoctivé podnikání. „Nic zas tak hrozného to nebylo,“ krčí Zoly rameny. Zato baskytarista Petr přešel do kuřimského vězení z Mírova. „Jsem tady za vraždu. Ale špatně se o tom mluví a ještě hůř se to poslouchá,“ říká Petr.

Jestli trio přežije i na druhé straně mříží, to si nikdo z nich netroufne hádat. „Asi budeme mít na starosti úplně jiné věci. Najít si práci, začlenit se zpátky do společnosti,“ přemýšlí Petr. Zoly je optimističtější. „Třeba si alespoň sem tam zajamujeme,“ myslí si.

Do vězení už všichni přišli s hudebními zkušenostmi. „Nějaké ponuré písničky jsme hráli už s kamarády na Mírově,“ vzpomíná Petr. Stejně jako ostatní ale vystupoval také na svobodě, na zábavách a v barech.

O víkendu V sedě vystoupili na vernisáži výstavy Tvorba za mřížemi v Podhoráckém muzeu v Předklášteří, kde jejich spoluvězni vystavují vyřezané sošky a další výtvarné práce. „Většinou ale hrajeme na akcích pro prevenci kriminality na středních školách. To je těžší než v baru. Tam jsme na publikum nemluvili, tady dětem vysvětlujeme, jak jednoduché je dostat se na scestí,“ říká Zoly.

Shodují se na tom, že hudba jim pomáhá odreagovat se a zabít kus času a také na chvíli zapomenout, kde vlastně jsou. „Těžko říct, jestli se dokážeme ještě víc sehrát. Už na to máme jenom rok. Aspoň doufám,“ uzavírá Petr.