Skutečně se potvrdí scénář, že budou vinohradníci letos stříhat hrozny na zem, protože jim je nikdo nevykoupí?
Nemyslím si, nic takového nehrozí. Každý rok, i když byl nadbytek, tak se hrozny zpracovaly. Domnívám se ale, že je nezbytně nutné, abychom se my vinaři, ale i vinařská veřejnost a konzumenti, zamysleli. Více jak šedesát procent vína dovážíme ze zahraničí. Proč bychom hrozny stříhali na zem? Myslím, že je spíše nutné přehodnotit situaci a víno vyrábět více směrem k zákazníkovi.

V jakém smyslu?

To znamená, že bychom se neměli stydět a vyrobit i sedmičku za sedmdesát, osmdesát či devadesát korun. Vytvořit zkrátka nějakou základní řadu Moravského zemského vína. Třeba Frankovku a Veltlínské zelené. Nehledat v tom zbytečně přívlastek, zbytkový cukr, viniční trať, ani to, který sklepmistr a vinař se na výrobě podílel. Věřím, že bychom se stali konkurenceschopnějšími a mohli bychom trošku vytěsnit zahraniční vína. My jsme totiž přenechali trh se základním vínem zemím jako Maďarsko, Itálie a Španělsko, které ho sem vesele dovážejí. Jsou to vína, která se prodávají právě okolo devadesáti korun za lahev. To je cena, kterou jsou ochotní lidé většinou ještě zaplatit.

U nás na Moravě si všichni řekli, že budou vyrábět přívlastková vína nejvyšší kvality. A ta nám teď leží ve sklepě.

Mnozí vinohradníci na jihu Moravy mají obavy, zda svoji úrodu prodají. Snímek je ilustrační.
Obavy před vinobraním na Břeclavsku. Výkupy hroznů jsou problém, zájem slábne

Jaká vína mají podle vás v tuzemsku šanci zaujmout?

Začneme-li vyrábět z kvalitní suroviny moravská perlivá vína metodou Charmat nebo třeba Frizzante, tak si myslím, že zákazníka oslovíme. A za tři čtyři roky si každý rok svou úrodu vyprodáme a budeme mít prázdný sklep do další sklizně tak, jak jsme byli v minulosti zvyklí. Ale musíme se zamyslet především my vinaři, přizpůsobit se trošku konzumentovi, a začít mu vyrábět víno v takové cenové politice, kterou je ochotný akceptovat, a tak, aby mu chutnalo. Můžeme vyrábět dál tři čtyři roky stará vína ležící v barikových sudech, ta jsou vynikající, ale ne v takovém množství.

A je reálné vyrobit víno za tak nízkou cenu?

Ano, pokud budou fungovat národní dotace a evropské dotace a vinař je bude využívat tak, jako naše vinařství. Tedy z téměř sta procent. Bude-li mít vinař vinice v dobrém stavu, nebude se bát vyrábět a zatížit keře tak, že nebude mít z hektaru výnosnost pět tun, ale deset nebo jedenáct, tak pak ekonomika rázem i za sedmdesát korun za láhev dává smysl.

Víte, ve vinařských školách se učí vyrábět vysoce kvalitní vína s výnosem tři tuny na hektar a produkcí čtyři tisíce lahví, které se pak prodávají za tři čtyři stovky. Ekonomicky to dává smysl, ale komu ta vína prodáme? Není lepší mít deset tun hroznů, vyrobit deset tisíc lahví, a ty pak prodat za sedm set tisíc korun? Ne, že by mi zákazníci utrhli ruce, ale věřím, že taková vína do roka a do dne vypijí. A já pak budu mít prázdný sklep na další úrodu a můžu odkoupit hrozny od vinohradníků. Ti se pak nebudou bát, že je budou muset stříhat na zem nebo někde vysypat.

A co špičková vína, s nimiž sklízí naši vinaři úspěchy v zahraničí?

Ta samozřejmě vyrábějme dál. Ovšem faktem je, že částečná transformace moravského vinařství je nezbytná. Máme vína nadprůměrná, ovšem nemáme deset milionů obyvatel, kteří by nám byli schopní odkoupit z téměř osmnácti tisíc hektarů pouze přívlastková vína.

Kvalitní burčák má ideálně jemně okrovou barvu a voní po dané odrůdě. Ve sklenici nebo v láhvi jsou pozorovatelné drobné perličky uvolňujícího se oxidu uhličitého
VIDEO: Poznáte kvalitní burčák? Mošt v Zaječí a Valticích už teče proudem

Co navrhujete?

Rozdělme to. Mezi pěti až osmi tisíci hektary vyrábějme přívlastková vína v ceně od sto padesáti korun navrch. Ale zbytek, deset tisíc, použijme na výrobu základního dobrého vína, nad kterým člověk nemusí přemýšlet. Takového, aby nás jeho pití neurazilo, určeného k běžné konzumaci třeba k obědu v restauraci. Ovocného, lehkého a pod šroubovým uzávěrem.

V Rakousku měli před pár lety taky obrovské potíže. V dnešní době vykupují kilogram Veltlínského zeleného v přepočtu za šestnáct korun a sklepy mají prázdné. Neprodávají drahá vína a celý jih Moravy a Čech si k nim za hranice pro cenově dostupný a dobrý veltlín zajíždí.

I my se v našem vinařství připravujeme na změnu. Prodáváme víno v bag in boxech, které vydají za čtyři sedmičky. A máme úspěch. Ekonomicky jediným segmentem, který nám jde nahoru, jsou právě bag in boxy, sekty a Frizzante.

Nutné je pochopitelně zapracovat i na reklamě a marketingu. Věřím, že pokud mediálně cíleně zapůsobíme, tak i když budeme o třicet korun dražší oproti vínu ze zahraničí, zákazníci po našem vínu sáhnou raději. Je ale nutné, aby celé vinařské spektrum drželo pospolu a snažilo se. Pak bude dobře.