„Trabant v kabrioletové úpravě jsem kupoval před pěti lety v Německu. Byl to vrak, navíc bouraný, jak jsem pak zjistil doma. Stál několik let pod stromem, ale koupil jsem ho i s papíry, což bylo nejdůležitější. Komplet jsem si ho pak vymazlil a teď je z něj tento fešák. Když je pěkně jako dnes a nemám nějakou neodkladnou práci, tak sedám za volant a jedu se s ním projet,“ usmívá se nadšenec z jihu Moravy.
play_fill
Do Blanska to měl tam i zpět bezmála dvě stě kilometrů. Přestavbou legendárních vozítek z východního bloku se stahovací střechou se prý zabývala jedna z německých firem.
Zájemci si ji mohli koupit i jako stavebnici. „Já mám auto s úpravou, která se dělala ve fabrice. Dohromady jsem ho musel dát kompletně celé. Byl prostě šrot. Jenom nová střecha mě stála dvacet tisíc korun. Je to rarita, ale už se u nás podobných trabantů vyrojilo poměrně dost. Možná jich tu jezdí kolem dvaceti třiceti,“ uvažuje Holešínský.
K autům z východu měla jeho rodina vždy blízko. Dlouho s příbuznými cestovali například moskviči a žigulíky. „Žigulík dvanáctistovka bylo moje první auto, když jsem se vrátil z vojny. Pak jsem zakotvil u trabantů, kterých mám víc. Z počátku to byla taková recese, ale pak jsem se do těchto aut doslova zažral a trabant je pro mě už na prvním místě. Pro běžnou potřebu jsem si ale koupil časem jiné auto. S trabantem jsem po srazech i tak najel už desítky tisíc kilometrů. Z kombíka jsem si udělal obytný přívěs za čtyřtaktní vůz, se kterým jsme byli v Maďarsku u jezera Balaton. Teď jsem se pustil do přestavby dalšího auta z východního Německa. Jedná se o veterána značky Barkas,“ říká sběratel.
Cena naleštěného kabrioletu se podle něj těžko odhaduje. Ale stejně je dle Holešínského neprodejný. „Kdyby mi ale někdo nabídl půl milionu, tak bych možná chvilku váhal. Peníze na opravu střechy na domě by se hodily, ale v tuto chvíli je auto neprodejné,“ loučí se fanoušek značky Trabant z Břeclavska.
