Místo toho si však každé ráno se skupinou dalších podobně nadšených servírek, číšníků a kuchařů z Prahy a Plzně obleče tři vrstvy teplého prádla, nazuje pevné boty a vyrazí, vybavený nůžkami, stříhat do vinohradu valtického Vinařství Obelisk. „Koronakrize zasáhla nejen hospody, ale i jejich dodavatele. A takovým dodavatelem je pro firmu Hospodska, pro kterou pracuji, právě toto vinařství. Zatímco my nemáme takzvaně do čeho píchnout, Obelisku scházely ruce pracovníků, kteří tady kvůli koronakrizi nemůžou být. Slovo dalo slovo a my jsme spojili teambulding s prací ve vinohradě," zdůvodňuje sedmačtyřicetiletý výčepní.

Na brigádu do vinařství jezdí každý týden turnusy vždy o šesti lidech. „Po celou dobu jsem tady jen já a kolega. Líbí se nám tu. On dokonce říkal, že zde zůstane tak dlouho, dokud se jeho hospoda neotevře. K tomu, aby tu zůstal nadobro, mu prý chybí už jen nějaké moravské děvče," směje se urostlý muž, který obsadil třikrát po sobě třetí místo ve finále prestižní soutěže v čepování Plzeňského prazdroje s názvem Pilsner Urquell Master Bartender.

Jak přiznává, než přišel do vinohradu, vůbec si neuměl představit, co tam v zimě vlastně bude dělat. „Upřímně jsem netušil, že se v lednu něco ve vinohradu vůbec dělá. Když jsem říkal známým, kam jedu, tak se ptali, co tam budu dělat. Až teď si uvědomuju, že péče o vinohrad musí být celoroční. Žasnu nad tím, co všechno obnáší," přiznává Pantáta výčepní.

Vyčistíme si hlavu

Práci s výhledem na kolonádu Reistna a valtický zámek si pochvaluje. „Vyčistíme si hlavu, nepodléháme zprávám, jsme mimo dění, nesledujeme vývoj, a ještě se trošku fyzicky unavíme. A v neposlední řadě si taky něco vyděláme. Řada mých kolegů má totiž z gastro branže třeba i partnera, proto je pro ně důležité, aby tuhle dobu vůbec přežili," zdůrazňuje.

Podobnou brigádu hospodští absolvovali už loni. Avšak na chmelnici. „Jsem výčepní, celý život piji a čepuji pivo, vína jsem moc nevypil. Absolvoval jsem zatím teprve dvě degustace. Vždy, když jsem naléval víno, to prostě bylo jen víno. Potom, co jsem si tady zkusil a viděl, už půjde o víno s příběhem, o kterém budu vědět, co za ním stojí," vyznává se Nekolný.

Technolog vinařství Filip Lutzký jen přitakává. „Vsadím se, že se nám ještě podaří, aby konvertoval z piva na víno," směje se.

Brigádu na chmelnici a ve vinohradu podle výčepního příliš srovnávat nelze. I když ve vinohradu je podle něj snazší. „Největší rozdíl vidím v počasí, na chmelnici jsme byli v květnu, bylo hezky a my jsme spíš trpěli horkem. Tady zatím spíš zimou. Každopádně je to práce rukama, člověk cítí partie, o kterých za pípou ani neví, že je má. Mám ale velkou radost, když se ohlédnu v řádku, vidím za sebou výsledek. Na chmelnici to tak jednoznačné není," říká Pantáta výčepní.

Prací na chmelnici se sice podílel na výrobě piva, ale spíše anonymního. „Byli jsme na jedné z řady chmelnic. Chmel se pak lisoval na pelety, které se zkrátka přidávaly do piva. Ale tady přesně víme, že v tomhle tanku zraje víno z vinice, na které teď děláme. A příští rok, až přijedeme, budeme vědět, že jsme se trošku podíleli na tom, jaké to víno vlastně je," srovnává Nekolný.

Vím, co je hlava a co tažeň

Školení, jak, kde a co mají na keři vůbec stříhat, nadšenci dostali hned první den přímo ve vinohradu. „Trošku jsme se o tom ale dopředu i bavili. Vím, co je hlava, co tažeň, i to, že z něj jdou letorosty. Když jsme se byli projít po okolí, už jsme znalecky zkoumali vinice a hodnotili, jestli jsou dobře ostříhané. Jako bychom byli nějací odborníci," směje se sympatický výčepní.

Jako přidanou hodnotu brigády vnímá vznikající přátelství. „Domlouvali jsme se, že až se bude na podzim sbírat, přijedeme sem pomoct. Myslím, že je hodně důležité, abychom viděli a zažili si, jak vlastně víno vzniká a co předchází tomu, než se dostane do lahví. A to nejen v době koronakrize," domnívá se.

Jako nevinař preferoval vína vždy spíše sladší. „Pálila mě pokaždé žáha, s pitím vína moc dobré zkušenosti nemám. Tady jsem vyzkoušel několik druhů a vzorků, z nichž každé víno je jiné. Oblíbil jsem si Sylvánské zelené. Není ani moc sladké, ani moc kyselé. Baví mě. Umím si dokonce představit, že bych si namísto piva dal k jídlu skleničku vína," prozrazuje výčepní, čímž okamžitě sklízí údiv přítomných kolegů z gastro branže.