Doktorand pomocných věd historických na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity Martin Kotačka oceňuje propojení genealogie, nauce o rodokmenech, s přírodními vědami. „V propojení s genetikou se nám otevírá zcela nový svět. Lépe se dokážeme vyznat v minulosti a rodinných vztazích,“ vysvětluje Kotačka.

O obor se zajímal už od raného věku. „Od malička jsem se zabýval rodinnou historií. Znal jsem své předky a dumal nad tím, kdo asi byli rodiče prarodičů. Vyvrcholilo to v mých patnácti letech první návštěvou archivu. Tento koníček mě pak provázel po celou střední,“ vzpomíná Kotačka.

Genealog Kotačka se zapojil do celostátního výzkumu s názvem Genetika a příjmení. Jedním z mnoha poslání studie je zjištění, jestli jsou lidé se stejnými či podobnými příjmeními příbuzensky spjatí. „Já se zaměřuji na moravské rody, protože z Moravy pocházím, takže v tom mám i osobní zájem. Jsem tedy vděčný za každý další moravský rod, který se podaří zmapovat,“ svěřuje se.

Na začátku výzkumu musel  Kotačka překonávat strach z odmítnutí. „Zprvu jsem se trošku bál lidi oslovovat a ptát se na tak osobní věc, jakou rodokmen rozhodně je. Překvapilo mě, že dost lidí samo projevuje zájem o svůj původ. Nyní do výzkumu bereme všechny zájemce, kteří znají svůj rodokmen alespoň do konce devatenáctého století,“ říká doktorand.

Výzkum využívá základních genetických principů. „U lidí zkoumáme pohlavní chromozom Y, který se dědí výhradně z otce na syna. Pokud jsou dva jedinci se stejným příjmením příbuzní, musejí mít chromozom Y stejný nebo alespoň velmi podobný,“ objasňuje Kotačka.

Kotačkův kolega dokázal pomocí genetiky najít otce svého nemanželského prapradědečka. „Kolega si nechal udělat test a zjistil výraznou shodu s vojákem Antonem Willardem z Anglie. Prostudoval seznam poddaných v panství, kde se narodil jeho prapradědeček a dohledal ho,“ říká Kotačka.

ALAN CHUMCHAL