„Témata psychických nemocí stojí zato otevřít, potřebujeme k tomu prosáklé obličeje, lidi, kteří jdou se svou kůží na trh. Člověk, který je mediálně slavný je pro běžnou populaci vzorem,“ říká známý psychiatr Radkin Honzák.  Podle něj má každý člověk potřebu uznání. Když je tato potřeba narušená depresivní poruchou, tak pokud vidí idol se stejnou nemocí, pohodlně se za něj schová: když to může mít on, tak proč ne já! A v té chvíli to pomůže člověku svou depresi začít řešit.

Každý šestý z nás dostane depresi

Obrovský stud, způsobený stigmatizací psychiatrie, stále ještě brání spoustě lidí, aby v depresi vyhledali pomoc psychiatra. Právě proto trojice autorů: Radkin Honzák, Aleš Cibulka a publicistka Agáta Pilátová napsali knihu Deprese není depka. V ní na příbězích slavných ukazují, že se jedná o závažné onemocnění, s nímž se ale dá něco dělat.

Z deprese může nově pomoci i online psychoterapie.
Pomoc z deprese? Pár kliků, pár minut. Online psychoterapie je revoluční změnou

„Mám hrozně rád sestřičky, kamarádím se s nimi a chodím na jejich setkání. A ony mi říkaly, když v covidové době sloužily někde v terénu, kolik je lidí s depresí, kteří se bojí, stydí a absolutně si nechtějí dojít pro pomoc. Ta je přitom dobře dostupná,“ říká doktor Honzák.  „My víme, že je 20% šance, že člověk někdy v životě bude mít depresi. To znamená, že každý šestý z nás se jednou za život dostane do situace, která odpovídá tomu, že by potřeboval pomoc psychiatra. Stud v takové chvíli není na místě.“ Přesto svou depresi minimálně polovina lidí tutlá.

Radši onkologie než psychiatr

Moderátor Aleš Cibulka, který se sám kdysi léčil u doktora Honzáka se syndromem vyhoření, přibližuje, jak to s tím studem mezi lidmi je, a vypráví o své sousedce z chalupy: „Prožila spoustu těžkých věcí a není na tom psychicky dobře, trpí depresí. Když jsem jí říkal, ať si zajede do městské nemocnice k psychiatrovi, odpověděla mi: a co když tam potkám někoho od nás z vesnice? Ptám se jí, a to bys radši jela na onkologii? Ona na to: A víš, že jo? To by mne litovali. Ale potkat někoho na psychiatrii, to bych tady skončila!“

Arnošt Goldflam měl úplně prázdnou hlavu

Režisér, herec a spisovatel Arnošt Goldflam, který svůj příběh poskytl do knihy, naopak reaguje, že on kvůli své depresi žádný stud necítí. „Myslím, že když člověk takový problém má, je lepší to zveřejnit a pokusit se s tím něco dělat.“

Jak jeho deprese vznikla? V určité fázi života zjistil, že není vůbec schopen pracovat:

„Částečně se věnuji divadelní režii a najednou jsem přišel před herce a říkal jsem: tak já to musím zrušit, protože mám úplně prázdnou hlavu, bez nápadu, impulsu, prostě nic, mám vymeteno. Trvalo mi nějakou dobu, než jsem zase byl schopen pracovat. Ráno jsem se probudil a chystal se, že budu něco psát, a ono mi to zabralo hodinu nebo dvě, než jsem mohl něco dělat. Ani texty hereckých rolí mi nelezly do hlavy. Zdálo se mi, že jsem k ničemu, tak jsem si řekl, že se musím na někoho obrátit o pomoc. Kamarádka z divadla právě točila dokument o panu Honzákovi, přes ni jsem se k němu dostal. Probral to se mnou, nějakou léčbu mi předepsal a situace se pomalu lepšila. Dneska jsem schopen pracovat, jde to a jsem rád, že s tím se dá žít.“

Duševní nemocí trpí každý pátý Čech.
Duševní nemocí trpí každý pátý Čech. Nevyhýbá se ani slavným osobnostem

Miroslav Hanuš: Dávám si desítku

Své příběhy do knihy, která má pomoci odtabuizovat depresi, daly i další celebrity, u nichž by takovou nemoc málokdo předpokládal: Martin Dejdar, imitátor Petr Jablonský nebo herec Miroslav Hanuš. Ten ostatně o své depresi, s níž svádí boj přes deset let, před celým národem promluvil třeba i na konci své účasti v taneční soutěži Star Dance 2019. Tehdy řekl: „Před třemi lety bych si vůbec netroufl do něčeho takového jít, teď jsem si troufl, takže já si dávám desítku. Že jsem to dokázal, neomdlel, neupadl a ještě to tady říkám.“

Ženy se stydí víc než muži

Jak psychiatr Radkin Honzák dodává, mrzí ho jediná věc. Ačkoliv ženy mívají deprese dva až třikrát častěji než muži, do knihy se autorům nakonec žádné dámské celebrity nepovedlo sehnat. I když třeba v televizi o své nemoci některé mluvily, otištěné černé na bílém v knize mít toto přiznání nechtěly, prý kvůli dětem. Je vidět, že boj se stigmatizací této nemoci potrvá ještě dlouho.

Miroslava Drozenová