Kliknutím zvětšíteJak jste se k takovému výzkumu dostala?
Na střední škole jsem pokukovala po historii a archeologii. Ale měla jsem skvělou paní profesorku, která ve mně probudila velký zájem o biologii. Při psaní diplomové práce na vysoké škole jsem se pak externě dostala k výzkumu na Ústavu experimentální onkologie v Bratislavě. A rakovině jsem se věnovala i nadále, když mne v Praze vzali do jednoho z výzkumných týmů na Akademii věd.
Co vás láká právě na výzkumu rakoviny?
To tajemno. I když můžeme dennodenně najít v publikacích, že vědci vyvinuli nějaké léčivo nebo odhalili nějaký mechanismus, který brzdí růst nádorů, tak stále toho u rakoviny zůstává spousta tajemného a neznámého. Jak naše populace stárne, jsou zhoubné nemoci stále častější a bohužel snad v každé rodině se s tímto onemocněním lidé setkávají. Takže výzkum je více než potřebný.
I´EM HAPPY - Veronika Vymetálková. Podívejte se na přínosný rozhovor s vědkyní:
V médiích se opravdu každou chvíli objevují informace o novém léku na rakovinu. Jak to máme vnímat?
Myslím, že to může být pro pacienty velmi pozitivní. Nedávno jsem četla zprávu, že se vyvinul nový lék, který byl nabídnutý pacientům v konečném stádiu rakoviny. Už jim lékaři nemohli pomoci a najednou se objevila možnost. A byla dokonce popsána kazuistika pacienta, který neměl naději, a je díky novému léku čistý, tedy bez známek zhoubného bujení v těle.
Kdo je Veronika Vymetálková
Veronika Vymetálková
Pracuje v Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR, kde se věnuje výzkumu molekulárních charakteristik nádorových onemocnění, především tlustého střeva a konečníku.
V letošním roce byla za svůj výzkum, věnovaný kolorektálnímu karcinomu, oceněna cenou L’Oréal-UNESCO pro ženy ve vědě. Tento talentový program dlouhodobě podporuje mladé vědkyně a usiluje o navýšení počtu žen ve sféře vědy a výzkumu.
Takže takové zprávy nemáme přehlížet jako informace o nedostupných senzacích?
Naopak, mělo by to pacienty povzbudit, aby si uvědomili, že jsou i další možnosti léčby, jako například možnost dostat se do klinických studií. Pacienti se většinou takových možností bojí, nevědí, co je čeká, ale přitom by jim to místo strachu mělo dávat naději na plnohodnotnější život.
Jak se vůbec v rakovině vyznat? Nádorů je spousta a chovají se různě. Na každý působí jiná léčba. Takže zpráva, že se našel nový lék na rakovinu, znamená světlo na konci tunelu jen pro někoho.
Ano, každá rakovina vzniká v jiné tkáni, různými mechanismy. Existují solidní, tedy konkrétně umístěné nádory, a pak nádory krve nebo lymfy, které putují v krevním nebo lymfatickém řečišti. Je jich spousta druhů a poddruhů a na každý působí jiné léčivo nebo kombinace léčiv. Třeba léky, které zabírají u rakoviny tlustého střeva, skoro vůbec nepůsobí u rakoviny prsu. Takže po přečtení titulku, že se objevil nový lék na rakovinu, musíte číst dál a zjistit, na jakou rakovinu to působí. Jelikož se ale daří nádory dlouhodobě léčit, přibývá také těch, na něž léčba přestane zabírat.
Při vašem výzkumu hledáte v krvi ukazatele, které dokážou odhalit takové pacienty, u nichž léčba může brzy přestat zabírat nebo už dokonce nezabírá.
Žádný lék není zázračný a nefunguje věčně. Časem se na každý může vytvořit rezistence, čili odolnost, jako je to například u antibiotik, takže je třeba stále vyvíjet nová léčiva a nasazovat je tam, kde původní léčba už nepomáhá. A já se snažím odhalit ukazatele v krvi, které by pomohly identifikovat rozvíjející se návrat onkologického onemocnění. Dosud totiž nebyl nalezen žádný ukazatel, podle kterého lze pacienty rozlišit na ty, kteří z chemoterapie mají prospěch, a na ty, kteří nemají.
To nebývá výjimečné, že pacient dostává chemoterapii, která ho spíš ničí, a už vůbec neléčí.
A my právě směřujeme k tomu, aby naše výsledky pomohly vést ke stanovení léčby na míru jednotlivého pacienta, a tím k její vyšší úspěšnosti a zlepšení prognózy pacientů.
Jaké nádory zkoumáte?
Věnuji se kolorektálnímu karcinomu, tedy nádorům tlustého střeva a konečníku. Ty se dříve ve vědě analyzovaly dohromady, ale v posledních dekádách se přišlo na to, že jsou odlišné, a tudíž se nádory volného střeva také léčí jinak než nádory konečníku. I z mého výzkumu vyplývá, že ukazatele, které jsem odhalila v krvi, jsou specifické právě pro pacienty s nádory konečníku.
Veronika Vymetálková se letos stala laureátkou ceny L’Oréal-UNESCO pro ženy ve vědě, která je určená pro podporu mladých vědkyň.
Za tento výzkum jste byla na jaře oceněna.
Moc si toho vážím, stala jsem se laureátkou ceny L’Oréal-UNESCO pro ženy ve vědě, která je určená pro podporu mladých vědkyň. Ta pomáhá ženám po celém světě, protože jejich postavení ve vědě bohužel pořád ještě není rovné s muži.
Jsou nádory konečníku hodně časté?
Jedny z nejčastějších, tvoří více než jednu třetinu ze všech kolorektálních nádorů. Ještě před pár lety jsme v České republice byli v počtu nádorů tlustého střeva a konečníku v úmrtnosti na ně na světové špici. Teď už jsme na tom díky preventivním screeningovým vyšetřením lépe: ve výskytu jsme na patnáctém místě, zatímco v úmrtnosti jsme na dvacátém místě.
Komu hrozí nádory tlustého střeva a konečníku
• V České republice je každoročně nově diagnostikováno kolem 7 700 pacientů s kolorektálním karcinomem a přibližně 3 400 pacientů na tento zhoubný nádor zemře.
• U mužů jsou výskyt i úmrtnost na kolorektální karcinom vyšší než u žen.
• Některé případy lze do jisté míry připisovat dědičnosti, zatímco jiné se zřejmě vyskytují náhodně nebo mají jiné vrozené příčiny.
• Obecně se kolorektální karcinom vyskytuje ve vyšším věku: převážná většina případů je diagnostikována u lidí ve věku 65 let a starších. Ale nádor se může objevit i u mladších pacientů.
• Vyšší pravděpodobnost vzniku kolorektálního karcinomu mají lidé, v jejichž rodinné anamnéze se objevila familiární adenomatózní polypóza (FAP), nebo Lynchův syndrom. V obou případech se jedná o genetickou predispozici ke vzniku rakoviny tlustého střeva a konečníku.
• Zvýšené riziko vzniku kolorektálního karcinomu představují i chronická zánětlivá onemocnění střev, jako jsou Crohnova choroba nebo ulcerózní kolitida.
• Riziko zvyšuje také přítomnost velkého počtu nenádorových polypů na vnitřním povrchu tlustého střeva nebo konečníku.
• Mezi další rizikové faktory patří nedostatek fyzické aktivity, nadváha/obezita, kouření, konzumace alkoholu a vysoce zpracované stravy s vysokým obsahem tuků, cukrů, a nedostatek vlákniny.
• Kromě toho bylo zjištěno, že na vzniku kolorektálního karcinomu se mohou podílet některé střevní bakterie, například některé druhy rodu Fusobacterium.
Zdroj: Národní zdravotnický informační portál
Najít nádor včas je pro úspěch léčby klíčové.
Určitě. A pro tuto včasnou diagnostiku také řeším druhý projekt: jak z krve odhalit nádor v době, kdy ještě nezpůsobuje žádné příznaky.
Nahradil by takový krevní test třeba ne moc oblíbenou kolonoskopii, tedy přímé vyšetření vnitřku tlustého střeva?
Tu by pravděpodobně nenahradil. Na kolonoskopii se leckdy najdou malé polypy, nezhoubné výchlipky střevní sliznice, které ale zvyšují riziko vzniku rakoviny střeva. Když se odstraní, vede to jak ke snížení výskytu rakoviny, tak následně i ke snížení úmrtnosti pacientů. Histologicky se totiž zjistilo, že 98 procent nádorů vzniklo právě z polypů. Já se snažím se svou kolegyní najít ukazatel, který by z krve uměl určit pacienty, kteří buď už tento polyp mají, nebo se u nich již rakovina tlustého střeva rozvíjí. Kolonoskopie by pak diagnózu potvrdila.
To by se dalo uplatnit u rizikových rodin, kde mají tyto nádory často?
Ano, přesně na to cílíme. V takových rodinách vznikají onemocnění dříve a časný záchyt je žádoucí.
K prevenci nádorů tlustého střeva a konečníku už běžné slouží testy na okultní krvácení do stolice, že?
Vývoj nových možností na včasné odhalení nádorů je neustále potřebný. Testy na okultní krvácení do stolice jsou relativně málo specifické, takže z nich vychází vysoký počet falešně pozitivních výsledků. A následně se provádí značný počet zbytečných kolonoskopií.
Jak váš výzkum vlastně probíhá?
Máme soubor pacientů, kteří mají polypy ve střevě, nebo pacienty s rakovinou tlustého střeva a konečníku. A my je porovnáváme se souborem jedinců, kteří polypy ve střevě nemají. Dá se říct, že hledáme takovou jehlu v kupce sena – hledáme geny, které jsou specifické pro pacienty, kteří mají polypy nebo naopak rakovinu tlustého střeva a konečníku. A tyto geny pak hledáme v krvi nebo ve stolici.
Mluvíte o jehle v kupce sena. Kolik má člověk celkem genů?
Má jich kolem 22-23 tisíc.
Kolik času máte na řešení projektu?
Tento projekt mám naplánovaný na tři roky a už jsem v jeho polovině. Na nedávném kongresu v Americe jsem dostala od dalších vědců zpětnou vazbu, že výzkum založený na přístupu, který využívám, ještě nikoho nenapadl. Takže jsem určitě pár lidí inspirovala.
Teď jsou hodně populární různé genetické testy. Dokážou nás genetici díky testům uklidnit, že zrovna nám rakovina nehrozí?
To vám určitě nikdo stoprocentně nepotvrdí nebo nevyvrátí. I pacientky s rakovinou prsu a mutacemi v genu BRCA1 nebo BRCA2, které jsou odpovědné za vznik tohoto onemocnění, mají 80% riziko, že se u nich rakovina vyvine. Na základě zjištění genetických dispozic vám ale mohou dát určitá doporučení, jak nemoci předcházet. Jestli ale nemoc přijde nebo ne, závisí i na dalších faktorech, především na životním stylu. A důležitou roli sehrává také věk. U starších lidí je pravděpodobnost vzniku nádoru vyšší.
Vy jste si před rokem a půl sama prošla zhoubným onemocněním.
Prodělala jsem právě rakovinu prsu a vyléčila jsem se. Žádnou genetickou zátěž jsem neměla.
Je pro Vaši práci osobní zkušenost s nemocí důležitá?
Je to důležité. Když si my vědci vymýšlíme nějaké projekty, víme, co chceme zkoumat. A pak chceme třeba po lékařích, aby nám vzorky od pacientů nabírali každé tři měsíce. Když nemocí sama procházím, mohu zjistit, že takový požadavek možná nelze stoprocentně splnit. Takže jsem po návratu do práce hned začala přemýšlet, jak své zkušenosti pacientky v projektu využít.
Měla jste a máte strach, když jste se dozvěděla diagnózu a stále i teď už musíte být lékaři kontrolována?
Já o své nemoci takto neuvažuji. Neptala jsem se, proč já, nepřipouštěla jsem si nikdy zoufalství. Naději mi dávalo a dává vědomí, a samozřejmě i zkušenost z mého oboru, že se v medicíně objevují stále nové možnosti léčby. Mnoho žen bojuje s rakovinou prsu dlouhé roky, nebo i desetiletí. A i když je to už špatné, v konečném stádiu nemoci, dá se dlouho žít kvalitní život. Je třeba si život užívat i s nemocí, ne propadat beznaději. Tohle uvědomění si pozitivního přístupu hodně pomáhá právě mně.
Jak vám zkušenost se zhoubnou nemocí v takto mladém věku změnila život?
Na zdravotní prevenci jsem u sebe i dětí dbala vždy. Teď jsme všichni v rodině ještě víc začali kontrolovat znaménka na kůži. Prevence má obrovský význam.
Vy sama, jste teď jiná?
Já jsem se změnila hodně. Byla jsem takový pesimista, workoholik, stresovala jsem se kvůli dochvilnosti. Ze všeho jsem si dělala hlavu – co jsem řekla, jestli to lidi správně pochopili. Stres jsem si vysloveně pěstovala. A teď jsem všechno úplně pustila. Nestresuji se vůbec, snažím se užívat si každý den. A to bych doporučil všem, protože stres je skutečně spouštěč nemocí. Možná i u mne byl.
A jde vědu dělat bez stresu a bez ostrých loktů?
Tlak na vědomosti, poznání, tlak na to, abychom měli publikace, je veliký. A hodně lidí, obzvlášť žen po mateřské, z vědy odchází, protože to občas nejde skloubit – kariéru vědkyně a matky. Věda je práce na plný úvazek, i když zavřete kancelář, pořád přemýšlíte nad výsledky, i doma, o víkendech se vám to honí hlavou či vás to nutí pracovat z domova. Ale já už si teď na sebe dávám pozor.
46
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
