Krádeže se rozmohly do takové míry, že policisté se na ně teď v obou městech zaměří.

„Kontaktovali jsme jsme Policii ČR a domluvili se na opatřeních, která mají mít především preventivní účinek,“ uvedl starosta Vracova Ladislav Šmýd.

Vracovský infokanál tak už týden na zvýšený počet krádeží upozorňuje. Lidé v obou městech si také musí zvykat na pečlivější kontroly policistů. Ty už při kontrole nezajímá jen výbava, ale také identifikační zna­ky.

„Policisté si prověřují i výrobní čísla. Ověřují, zda kolo není na seznamu kradených“uvedl hodonínský policejní mluvčí Petr Zámečník. Na zvýšený zájem se podle něj mohou připravit nyní i provozovatelé bazarů, kam by mohl zloděj kola prodávat.

Kolik kol skutečně mizí, nejde přesně zjistit, protože mnozí poškození krádež ani nenahlásí. Nejčastěji v případě staršího kola. I počet těch nahlášených je ovšem alarmující.

„Někteří okradení to hlásí mě, jiní přímo státní policii do Bzence. Poslední měsíc to dohromady dělá myslím patnáct kol,“ uvedl vracovský městský strážník Josef Mezihorák. Podle něj je ovšem možné, že ne všechny krádeže se staly během posledního měsíce. Někteří lidé případ ohlásí se zpožděním. I tak je ale patrné, že situace se v posledních týdnech zhoršila.

„Dříve to bylo jedno, maximálně dvě kola za týden. Teď je to přibližně dvojnásobek. Letos to jenom u mě dělá sedmadvacet případů, a to nevím, kolik je nahlášených ještě ve Bzenci,“ doplnil vracovský strážník.

Ten teď i s vybraným policistou denně obchází místa, kde je větší výskyt kol. Kontrolují je, jestli neodpovídají popisu kradených. Lapit zloděje ale není tak jednoduché. Visačky se jménem majitele na kolech nejsou. I člověk stojící u kola se štípacími kleštěmi se může vymluvit například na ztrátu klíčů od bezpečnostního zám­ku.

„Máme tip, kdo by to mohl být. Zatím jsme ho nepřistihli,“ naznačuje policista z Vracova.

Pozornější by ale měli být i místní lidé. Někdy pomůže i náhoda. „Mám asi dva roky starou zkušenost. Stál jsem náhodou na místě, kde jsem viděl chlapce, jak si jen postavil kolo a odběhl. Přišel druhý, sedl mu na něj a hned byl pryč. Když se postižený vrátil, řekl jsem mu, koho jsem viděl. Hned si k němu pro ukradené kolo zajel,“ vzpomněl Mezihorák.