Předseda soudního senátu Ladislav Sobotka při zamítnutí argumentoval zvláště tím, že nejde o případ, v němž by navrhovatelka a její rodiče byli vystavení zločinům a křivdám nedemokratického režimu. „Můžeme na to mít různý názor z hlediska lidskosti, ale jedná se o dopad a důsledek prohrané světové války, kdy se příslušníci německého národa stali v podstatě obětmi,“ odůvodnil rozsudek Sobotka.

Proti tomuto ortelu podal právní zástupce Ingeborg Cäsarové, která v jedenácti letech skončila v Nemocničním středisku ve Svatobořicích, stížnost ke krajskému soudu.

„Zařízení ve skutečnosti vykazovalo rysy nezákonného omezení osobní svobody, a to trvalo i po 25. únoru 1948, zákon o soudní rehabilitaci by tak měl být na tento případ aplikován,“ prohlásil Müller.

Státní zástupce Antonín Budiš označil návrh na rehabilitaci jako zčásti neopodstatněný a zcela nedůvodný. „A zčásti zatím také neprokázaný,“ uvedl Budiš.