Se slzami v očích a značně rozrušený přicházel v úterý ráno před trestní senát brněnského krajského soudu čtyřiadvacetiletý Martin Nešpor.

Žaloba ho viní z toho, že tři dny před koncem loňského roku zavraždil v Mikulčicích na Hodonínsku svou dceru Lenku. Bylo jí teprve deset týdnů. Za vraždu bezbranného stvoření ho poslal soud na třináct let do vězení. Muži hrozil dokonce výjimečný trest, tedy až pětadvacet let vězení.
„Nešpor vzal dítě z postýlky v obývacím pokoji do ložnice, kde spal. Novorozeně plakalo, a tak jej obžalovaný udeřil. Podle všeho několikrát, protože Lenička utrpěla vážná poranění mozku, zhmoždění tkáně a další zranění, kterým po převozu do brněnské fakultní nemocnice podlehla,“ řekla státní zástupkyně Vladimíra Novotná.

Pro třináctileté vězení se soud rozhodl kvůli řadě polehčujících okolností. „Nešpor je bezúhonný člověk a dopustil se zcela ojedinělého excesu v jinak řádném životě. Mnozí svědci ho navíc popsali jako vzorného otce,“ vysvětlil verdikt předseda senátu brněnského krajského soudu Pavel Göth.

Otec mrtvé holčičky vinu rezolutně popřel. Před soudem však využil svého práva a odmítl vypovídat. Jediná slova, která pronesl, byla při závěrečné řeči. „Co se stalo, stalo se. Nosit to budu v sobě až do smrti a lituji toho. Život je ale krutý a musím se s tím smířit,“ řekl Nešpor a rozplakal se.

Byť před soudem nechtěl otec zabité holčičky mluvit, přečetl soudce jeho výpovědi od policie. V nich otec dítěte tvrdí, že dívenku nezabil. Prý to byla nešťastná náhoda. „To ráno jsem spal a Lenička se probudila. Měl jsem s přítelkyní Martinou Bečicovou takovou dohodu. Když se malá vzbudí v noci a brzy ráno, budu ji uklidňovat já. Vzal jsem si ji proto do ložnice, položil ji na bříško a zakryl. Hned jsem usnul. Pak začala Lenička plakat a já se ohnal. Ztichla. Nevím, jestli jsem ji udeřil, ale určitě přestala plakat,“ vypověděl Nešpor do policejního protokolu.

Asi za pár minut začalo desetitýdenní novorozeně opět silně a hlasitě plakat. Nešpor si prý myslel, že potřebuje přebalit.

„Vzal jsem ji do náručí a položil na přebalovací pult. Koukala se na mě. Smála se. Jenže zatímco jsem šel pro plínky, spadla z toho pultíku na zem. Na hlavě jí začaly vyskakovat boule a bledla. Hned jsem ji vzal a s otcem družky odvezl do nemocnice v Hodoníně,“ hájil se Nešpor.

V hodonínské nemocnici bylo novorozeně sotva deset minut. Sanitka dítě okamžitě převezla do Fakultní nemocnice Brno, kde krátce po převozu zemřelo. Soudní lékaři později našli na těle další mnohačetná poranění.

Podle zranění dítěte bylo velmi nepravděpodobné, aby si je udělalo při pádu z přebalovacího pultu. Modřiny a oděrky ve tváři naopak budily dojem, že holčičku někdo krutě týral.

Verzi týrání a násilného chování ovšem vyvracejí svědci, kteří se postavili na stranu obžalovaného. Dokonce i Martina Bečicová, matka mrtvého dítěte, neměla proti druhovi ani nejmenší výtku. „Martin měl děti moc rád. Když se dozvěděl, že jsem těhotná, rozplakal se,“ zdůraznila Bečicová do policejního protokolu.

Její slova o milujícím otci ovšem vyvrátili soudní lékaři, kteří tělíčko dívky pitvali přesně na loňského Silvestra. „Tělo mělo v obličeji zhruba dvoucentimetrové podlitiny. Ty jsme našli i v okolí konečníku a hýžďové krajiny. Vnitřní nález potvrdily vnější znaky poranění. Kosti lebky byly rozlámány, na hlavě byla vpáčená zlomenina lebeční kosti, která zavinila otok mozkové tkáně,“ přiblížil posudek soudní lékař Michal Zelený.

Příčina smrti desetitýdenní holčičky byla jednoznačně podle patologů traumatická. „Poranění byla natolik rozsáhlá, že smrti nešlo zabránit,“ upozornil další soudní znalec Karel Schneller.