Kliknutím zvětšíteV pátek 24. září 1954 měl premiéru film Botostroj. Snímek režiséra K. M. Walló, natočený podle předlohy Svatopluka Turka, vznikal za obrovských nákladů několik let. Měl představit předválečný Zlína a tamější Baťovu továrnu na obuv (s Tomášem Baťou v čele) v patřičném ideologickém hávu, tedy jako vykořisťovatelský podnik zlotřilého velkopodnikatele, tyjícího z mozolů dělníků.
Do přípravy snímku mluvili nejenom tvůrci a tehdejší Ústřední dramaturgie znárodněného československého filmu, ale i Kulturní rada Ústředního výboru Komunistické strany Československa, pečlivě vybraní baťovští dělníci, sám autor předlohy, řada komunistických tiskovin a v neposlední řadě i sovětští poradci.
Mezi režiséry zvažovanými k jeho realizaci padala jména tehdy nejpřednějších českých filmových tvůrců: Martina Friče, Otakara Vávry nebo Jiřího Weisse. Snaha zfilmovat Botostroj se táhla snad sedm let…
Výsledkem byl nakonec film, při jehož shlédnutí diváci z města, jež bylo dějištěm příběhu (ze Zlína, přejmenovaného v té době na Gottwaldov) začali ze vzteku spontánně demolovat kino, což ukončila až policie. Proč se Botostroj stal z díla socialistického realismu politickou i společenskou kauzou?
Osobní účty
Za zmínku stojí, že jak autor námětu Svatopluk Turek, tak nakonec zvolený režisér K. M. Walló si v díle pomlouvajícím zakladatele moderního Zlína Tomáše Baťu vlastně vyřizovali osobní účty.
Turek, nedostudovaný posluchač pražské Akademie výtvarných umění, jemuž se nedařilo prosadit se jako spisovatel, pracoval ve Zlíně u Bati od roku 1926 do roku 1933 jako malíř reklamních plakátů. Kromě toho však byl od roku 1924 členem KSČ.
Myšlenkou zpracovat své zážitky z továrny formou politicky angažovaného románu se zabýval prakticky od chvíle, kdy k Baťovi nastoupil, přičemž jako komunista se samozřejmě chystal praktiky firmy (zejména snahu o racionalizaci výroby) kritizovat.
V roce 1933 román připravil do tisku a současně podal u Bati výpověď. „V době, kdy už bylo v zásadě jisté, že chystaný román vyjde, rozhodl se Svatopluk Turek na vlastní žádost Baťovy závody opustit, přičemž pracovní poměr ukončil ke 2. srpnu 1933, vědom si toho, že po vydání Botostroje by o místo stejně přišel. Brzy nastoupil do nového zaměstnání u oděvní firmy Nehera v Prostějově,“ uvádí ve své práci Botostroj Revisited z roku 2017 Lucie Vtelenská.
Výstava Tomáš Baťa, světový podnikatel, který sloužil
Po vydání románu následovala celá série žalob ze strany Baťovy rodiny i dalších zaměstnanců firmy na publikaci Botostroje, protože Turek často popisoval konkrétní žijící lidi, ale jejich motivace i některá dění si vymýšlel.
„Šéfovi, tj. Tomáši Baťovi, vkládají se do úst výroky, kterými autor připisuje Tomáši Baťovi opovržlivé smýšlení o jeho vlastních spolupracovnících, soustavně hrubé zacházení s nimi, cynickou bezohlednost jak s hlediska člověka, tak zejména s hlediska zaměstnavatele, hrubé a bezcitné zacházení se členy vlastní rodiny, vykořisťovatelství zaměstnanců, teror nad nimi, takže čtenář má představu o Tomáši Baťovi jako muži bezcitném, který nejen oslovuje, nýbrž považuje své spolupracovníky za zvířata, ba pod úrovní zvířat, za prosté roboty. Autor vědomě zamlčuje skutečné rysy lidské osobnosti Tomáše Bati,“ stěžovala si v žalobě například vdova po Tomáši Baťovi Marie Baťová.
Výstava Tomáš Baťa, světový podnikatel, který sloužil
Náklad románu tak byl nakonec rozhodnutím Krajského soudu v Praze ještě na podzim 1933 zabaven a v roce 1938 bylo další vydání soudně zakázáno. A Turek tak měl po válce proč se mstít.
Jistou osobní zášť navíc choval k Baťovi, tentokrát k Tomášovu nevlastnímu bratru Janu Antonínovi Baťovi, také režisér K. M. Walló, vlastním jménem Ladislav Walló. J. A. Baťa podnikl v roce 1937 leteckou cestu kolem světa, na níž ho doprovázel dokumentarista Alexander Hackenschmied.
Z jím pořízeného materiálu vznikly v roce 1939, již po Baťově emigraci, dva dokumentární filmy a komentáře k nim napsal právě K. M. Walló. Baťa pak z emigrace v Sao Paulu vzkázal, že Wallóova práce „představuje naprostou komunistickou agitaci nejhoršího druhu“. Ani režisér mu to nikdy nezapomněl…
Dlouhá tvorba
Po válce a změněné politické situaci Botostroj v roce 1946 znovu vyšel a od roku 1947 se uvažovalo o jeho zfilmování. Po komunistickém převratu v únoru 1948 už představoval jedno ze zamýšlených stěžejních děl „socialistické kinematografie“.
Scénář začal být mnohokrát přepisován, aby co nejlépe vyhověl „požadavkům doby“, mluvilo do něj stále více subjektů a film se nakonec začal připravovat až v roce 1951. Role měli ztvárnit nejpřednější herci své doby, autor námětu Turek si však ve svých poznámkách z té doby stěžoval, že to mnozí odmítají (konkrétně uvedl jména Bedřich Karen, Miloš Nedbal, Jindřich Plachý, František Kreuzmann, Jaroslav Vojta, František Smolík a Vlasta Fabiánová).
Jediným skutečně známým hercem, který od začátku souhlasil se svým obsazením, byl Vítězslav Vejražka v roli šéfa. Levicově orientovaný Vejražka šel ve své „oddanosti věci socialismu“ tak daleko, že dokonce působil i jako sexuální volavka Státní bezpečnosti…
Protože barrandovské ateliéry vytížil v té době slavný Císařův pekař a pekařův císař, bylo natáčení znovu odloženo. O projekt současně začala jevit zájem sovětská strana a vznikl záměr natočit film se sovětským režisérem. Walló si nakonec režisérskou řidli uhájil, ale musel i s Turkem absolvovat dvouměsíční stáž v Sovětském svazu.
Po jejich návratu se konečně začalo točit a v roce 1954 byl film dokončen. Do kin šel s obrovskou pompou – ale ve Zlíně si takové zostuzení své místní ikony diváci líbit nenechali.
8
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
