Fotbalistům ze začátku nevonělo, že je trénuje žena. Magová to ale nevzdala

S trénováním začala v Bohuslavicích, hrajících třetí třídu. „Hrával tam můj současný přítel Karel Vykouk. Já se chodila dívat a strašně jsem jim do toho kecala, pořád se mi něco nelíbilo. Tak mi řekli, ať zkusím trénovat, když jsem tak chytrá. Tak jsem to zkusila. Začátky byly dost těžké, chlapům se nelíbilo, že jim o fotbale něco vykládá ženská. Ještě k tomu, když řada z nich byla starší než já. Občas jsem zažila nepříjemné chvilky, ale časem si docela zvykli,“ říká nyní pětatřicetiletá Magová, která už mezitím povýšila do okresního přeboru. „Mého přítele si vyhlédly Bukovany a když se vyřizoval přestup, tak jsem dostala nabídku i já. Dělat asistenta Romanu Sedláčkovi, to se nedalo odmítnout. Je to legenda, hrával ještě za československou reprezentaci i v německé bundeslize. Navíc je to úžasný člověk, od něhož se toho můžu opravdu moc naučit,“ pochvaluje si svého zkušenějšího trenérského kolegu.

close info Zdroj: Deník / VLP Externista zoom_in

V klubu má Magová na starosti hlavně kondiční přípravu a rekondiční cvičení, ale snaží se co nejvíc proniknout i do tajů samotné hry. „Snažím se nabírat vědomosti samostudiem, na internetu je toho spousta. A také sleduju hodně fotbalů v televizi. Karel se většinou se mnou dívá jen na týmy, kterým fandí, ale já se snažím z každého zápasu něco odkoukat, co by se třeba dalo použít. Teď si chci dělat trenérskou licenci C, ale u ní bych určitě nechtěla zůstat. Fotbal mě hrozně baví, chtěla bych se někdy dostat i do nějaké vyšší soutěže,“ plánuje.

close info Zdroj: Deník / VLP Externista zoom_in

Hodně důrazu klade také na psychologii sportu a motivaci hráčů. Ostatně s překonáváním překážek má sama dost zkušeností, protože život se s ní moc nemazlil. „Když jsem byla těhotná, tak jsem dostala rakovinu, našli mi nějaké bubliny v kosti. Nechtěla jsem ale o dceru přijít, tak jsem léčbu odložila a riskovala, že přijdu o nohu. Naštěstí mě léčil profesor Dungl z Prahy, který mi dal nohu dohromady. Pak se o mě starali ještě v Brně-Bohunicích a nakonec to dopadlo lépe, než všichni doufali. Dokonce teď mohu i sportovat,“ děkuje lékařskému týmu při vzpomínce na těžké chvíle. Fotbal ji úplně pohltil, takže už jí nezbývá moc času na další koníčky. „Dřív jsem hodně fotila, třeba svatby. K tomu se teď už ale moc nedostanu. Navíc ještě pracuju jako kuchařka. Věnuju se zdravé stravě, rozvážíme krabičkovou dietu. Chlapům v kabině ji ale nevnucuju, to je jejich věc. Samozřejmě si občas rýpnu, že by mohli svůj jídelníček upravit, protože tělo jim za to pak ve stáří poděkuje. Ale chtít po fotbalistech v okrese, aby dodržovali nějakou přísnou životosprávu, to by asi bylo moc,“ chápe, že se zatím jako trenérka pohybuje na ryze amatérské úrovni. Ale možná to bude jednou jinak…

close info Zdroj: Deník / VLP Externista zoom_in