Novotného čeká po severu Norska jih Španělska. Na čtyřicet let staré Libertě

Jenže jednoho dne získal zcela novou inspiraci. „Jednou jsem sundal z půdy babiččino staré kolo značky Liberta z osmdesátých let. Nafoukal jsem duše a kolo bylo jako nové. Asi jsem ho zachránil před kovošrotem. Toto kolo mi přišlo úplně ideální pro mé přejíždění a popojíždění,“ vzpomíná Novotný.

close info Zdroj: Deník / Petr Turek zoom_in

Na první velkou samostatnou expedici tak vyrazil v létě roku 2016. „Chtěl jsem jet na jihovýchod, ale byly tam problematické hranice. Tak jsem se rozhodl pro západ, Francii a nakonec pod Mont Blanc jako nejvyšší vrchol Evropy,“ přiblížil výběr mladý cestovatel.

close info Zdroj: Deník / Petr Turek zoom_in

I přes jedenáct defektů přijel až do francouzského města Chamonix na úpatí masivu Mont Blancu. O rok později si Pavel vybral jiný cíl. Vzdálený Nordkapp, jehož útesy omývají i vody Severního ledového oceánu. „Když jsem se vrátil z pod Mont Blancu, tak jsem neměl zrovna náladu na další delší cestu. Ale oslovila mě krásná příroda severu Norska, vzdálenost a také minimum měst,“ popsal volbu roku 2017 Novotný.

close info Zdroj: Deník / Petr Turek zoom_in

Na cestě na sever Norska tehdy potkal také soby. „Jsou zdomácnělí a vůbec se jim nechce ze silnice pryč. Za sražení zvířete jsou tu ale vysoké pokuty, takže kdo tam bydlí na samotě, nebo projíždí lesy, má na autě přídavná světla, aby sobíky viděl i v zimních měsících,“ informoval Hodonínský deník Rovnost přímo z cesty mladý dobrodruh.

close info Zdroj: Deník / Petr Turek zoom_in

A samotný Nordkapp? „Bylo tam pěkně, jsem rád, že mi vyšlo počasí. Někteří lidé, kteří tam přijeli, totiž i při dvoudenním pobytu viděli pouze mlhu. Měl jsem štěstí, slunce téměř nezašlo na obzor oceánu,“ vzpomínal na krásné okamžiky Novotný. Zpáteční cestu stihl tak, že se vrátil těsně před oslavami deseti let Hnutí Brontosaurus v Čejkovicích, jehož je členem.

close info Zdroj: Deník / Petr Turek zoom_in

Už když se tehdy vracel s Libertou z Nordkappu, věděl, kam pojede dál. „Když jsem se dostal na nejsevernější bod, musím příště na ten nejjižnější. Potkal jsem i pár cyklistů, kteří měli naplánovanou cestu z Nordkappu až na nejjižnější mys Afriky, ale jiné světadíly si nechám až na někdy jindy. Navíc, nejjižnější bod je na jihu, tudíž by to mělo být z kopce,“ říká s úsměvem třiadvacetiletý mladík.

close info Zdroj: Deník / Petr Turek zoom_in

Cestu ještě nemá finálně natrasovanou, ale chce podjet Alpy. „Tak projedu přes Rakousko, Slovinsko a severní Itálií do Monaka a pak jihem Francie do Andorry a odtud na jih Španělska,“ pokračuje cyklista.

close info Zdroj: Deník / Petr Turek zoom_in

Délka cesty na nejjižnější bod kontinentální Evropy podle něj nemá přesáhnout čtyři tisíce kilometrů. Navíc poprvé nemá být omezený časem. „Cestu zpět budu řešit, až podle situace. Ještě netuším, zda-li pošlapu i zpátky, nebo jestli pojedu zpět autobusem či letadlem s kolem v krabici,“ podotýká cestovatel.

close info Zdroj: Deník / Petr Turek zoom_in

Expedici nazval Liberta Trip 2020 Čejkovice – Tarifa. „Chci vyrazit podle počasí. Abych nemrzl v Rakousku, Slovinsku a v Itálii a abych se moc nepotil ve Španělsku. A k tomu musím ještě trochu zapracovat na kole, které je v nepojízdném stavu po Nordkapu. Můj střízlivý odhad je tak duben,“ dodává Pavel Novotný, který pojede na Libertě, s níž proťal i polární kruh a ujel již deset tisíc kilometrů.

close info Zdroj: Deník / Petr Turek zoom_in