Přečtěte si, které produkty z Čech, Moravy a Slezska dělají dobré jméno nejen svému regionu, ale mnohdy také proslavily Českou republiku v zahraničí. Zde jsou jednotlivé díly seriálu Legendární české značky.
- 1. díl: Olomoucké tvarůžky
- 2. díl: Stavebnice Seva
- 3. díl: Traktory Zetor
- 4. díl: Fruko Schulz - Rum s plachetnicí
- 5. díl: Klavíry Petrof
- 6. díl: Rudolf Jelínek
- 7. díl: Solvina - legendarní mycí pasta
- 8. díl: Pivovar Radegast
- 9. díl: Jablonecká bižuterie
- 10. díl: Bohemia Sekt Starý Plzenec
- 11. díl: Dezert Metro
- 12. díl: Zavírací nožík Rybička
- 13. díl: JAWA
- 14. díl: Alpa
- 15. díl: Thun 1794
- 16. díl Pardubický perník
- KVÍZ: Tvarůžky, Zetor i nožík Rybička. Jste expert na legendární české značky?
Do hlavního města a pak i celé tehdejší Československé socialistické republiky vlastně přinesl závan západního světa. Mimořádně sladký výrobek si získal nebývalou popularitu. Pro u nás dosud nevídaný produkt byla dovezena výrobní linka z Nizozemska. Funguje dodnes – byť po přesunech a s úpravami.
Inspirace vznikajícím metrem v Praze se nicméně dostavila až později. „Nešlo o záměr daný hned od počátku,“ vzpomínají na počátky projektu vzpomínají pamětníci, kteří byli u jeho zrodu. Pekárna v Michli, s níž je existence tohoto dezertu spjata po celou dobu, s některými stále zůstává v kontaktu – byť jsou už roky v důchodu.
Inovace pro nový provoz
Na počátku byl záměr obohatit sortiment nabídkou novinky, která se nepodobala ničemu, co v té době bylo na domácím trhu k dispozici: trvanlivým dezertem, který nepotřebuje uložení v chladničce. Který za běžné pokojové teploty vydrží i měsíce. A který chutná.
Inspirací se stal produkt podle holandské receptury, kterou domácí tým z Výzkumného ústavu Pražských pekáren a mlýnů (PPM) upravil podle místních podmínek a chutí. Zásahem do složení předlohy se tak vlastně zrodil domácí produkt: pomazaný piškot obalený cukrářskou modelovací hmotou, s oběma konci namočenými v čokoládě. „Ze Západu“, jak se tehdy v zemích socialistického bloku říkalo, bylo rozhodnuto koupit i technologii.
Nahlédněte s Deníkem do království bublinek:
I když byl počátek sedmdesátých let minulého století érou tuhé normalizace a Evropa byla rozdělená železnou oponou, lidé, kteří se na projektu podíleli, nevnímali tento obchod jako senzaci. Ano, rozjezd novinky byl velkou událostí – s tím spojené pořízení strojů ze západní Evropy však nikoli. „Nákup technologií v zahraničí z popudu národních, respektive státních podniků v té době mimořádný nebyl,“ tlumočila Deníku vzpomínky pamětníků obchodní ředitelka společnosti Michelské pekárny Premium Radka Slezáková.
Dodala, že výrobní linku koupilo Generální ředitelství PPM na veletrhu v Holandsku, a to zřejmě v roce 1973. „V Nizozemsku podnik pořídil její podstatnou část. Zbylé komponenty byly doplněny od od tuzemských dodavatelů,“ upřesnila.
Čtveřice vagonků v balení
Spojitost s metrem v počáteční fázi ještě neexistovala. Pozadí bylo jiné: PPM tehdy do každé nově otevřené pekárny pořizovaly alespoň jednu nějak unikátní výrobní linku, která mohla rozšířit a obohatit nabízený sortiment. A s umístěním téhle se od počátku počítalo do nově budovaného odštěpného závodu – pekárny v Praze-Michli (pozdějších Michelských pekárnách).
Fotogalerie: Dezert Metro
Na testování výroby, které neprovázely vážnější komplikace, došlo v prostorách Generálního ředitelství PPM. A teprve tehdy se zrodila sladká pochoutka Metro v té podobě, jak ji pamětníci znají. „Při zkušební výrobě někoho napadlo, že výrobky vypadají jako vagonky. A protože se v té době mluvilo o významné události, chystaném otevření pražského metra, došlo k tomuto spojení,“ připomněla ředitelka Slezáková, jak se zrodil nápad nejen na pojmenování výrobku, ale i na balení po čtyřech kouscích. Právě čtyři vagony měly první soupravy pražské podzemky (ve zkušebním provozu dokonce jen tři, avšak již při stavbě se počítalo s budoucími pětivozovými soupravami). Linka však umožňovala produkovat i balení jiné velikosti.
Spojitost novinky mezi dezerty s pražským metrem se nakonec ukázala jako velmi úzká. Tyto výrobky se dokonce rozdávaly 9. května 1974 při příležitosti otevření prvního úseku trasy C (mezi stanicemi Kačerov a Sokolovská, což je dnešní Florenc). Tenkrát se ještě vyráběly v testovacím provozu. Až poté byla výrobní linka umístěna do Michelských pekáren.
Takto vzniká oblíbená jablonecká bižuterie:
Nešlo ale o pouhý přesun. Bylo to tenkrát složitější. Podle vzpomínek technického ředitele Karla Paulů totiž původně byly do Československa dovezeny dvě obdobné linky pro náročnější výrobu cukrovinek. Menší našla umístění v Praze, větší putovala na Slovensko. Ta se však záhy zastavila a přestala být využívána, naopak výroba v Praze se rozjela velmi dobře. „Proto se rozhodlo, že větší linka se přestěhuje do Michle – a ta menší se prodala do zahraničí,“ upřesnil.
Tím velké změny skončily. „Od roku 1975 se Metro Dezert vyrábí v rámci Michelských pekáren, respektive dnes v jejich dceřiné společnosti Michelské pekárny Premium, nepřetržitě – a v rámci České republiky jsme jediným výrobcem,“ připomněla obchodní ředitelka Slezáková.
Různé odstíny chuti
Jestliže si sladké chvíle s tímto dezertem dodnes vybaví mnozí z někdejších cvičenců spartakiády, ale i jejích návštěvníků, není to náhoda. Protože linka měla velkou výrobní kapacitu, využívala se i pro výrobu sladkých pochoutek k této příležitosti. Produkt s prodlouženou trvanlivostí bez speciálních nároků na uchovávání byl pro uplatnění při podobných hromadných akcích ideální.
Pivovar Radegast je nejmodernější v zemi:
Vzpomínají ostatně i bývalí zaměstnanci. Jednak šlo o obrovské série, připravované s větším předstihem, jednak se pro spartakiády chystala speciální balení. Menší, se dvěma „vagonky“. A při této příležitosti byla také poprvé zavedena nová příchuť: pomeranč. Následně i citron.
Chutí se pak objevila celá řada. Dříve byly vyráběny i varianty Metro Dezert punčový nebo kakaový, kokosový, jahoda, perník, skořice, máta i další. Některé se objevily v obchodech pod označením Michelský dezert. Naposledy výrobce představil vaječný likér a moccacino. Novou příchuť chystá i pro rok 2024 – zatím však má ještě zůstat překvapením, jaká to bude.