Znělo by to jako historická anekdota, ale podivuhodný návrh poslankyně za sociální demokracii vznikl za okolností, které už tak humorné nebyly. A stejně tak žena, jež jej parlamentu předložila, nebyla jen nějaká směšná figurka. Její životní osudy byly dramatické a v konečných důsledcích tragické.

Válečné dědictví

Proč tedy vlastně Betty Karpíškovou napadlo předstoupit před parlament právě s takovou absurdní iniciativou? Odpověď se ukrývala na bojištích první světové války, kde padlo nebo zemřelo v důsledku válečných zranění na 300 tisíc mužů z českých zemí, a to převážně z mladších ročníků. Tedy takových, kteří byli buď mladými otci rodin, nebo rodinu dokonce ještě ani nezaložili.

close Španělská chřipka zasáhla v letech 1918 až 1920 celý svět a přinesla desítky milionů mrtvých info Zdroj: Wikimedia Commons, National Photo Company - Library of Congress, volné dílo zoom_in Španělská chřipka zasáhla v letech 1918 až 1920 celý svět a přinesla desítky milionů mrtvých

To mělo hned několik důsledků. Za prvé se ženy za této situace rychle emancipovaly, protože během válečných let musely v celé řadě profesí zastoupit muže na frontě. Zjistily, že jejich práci dovedou plnohodnotně zastávat, a to vedlo logicky k touze co nejvíce se osamostatnit.

Moderní žena už nechtěla být jen ženou v domácnosti – chtěla volební právo a rovnoprávnost, chtěla vzdělání, ale chtěla také třeba mít možnost kouřit nebo se oblékat a upravovat nekonvenčně zcela podle svého.

Mužům, kteří se po válce vraceli domů, tak nezbývalo než se smířit s novým společenským pořádkem a tím, že „konkurence ženská nepřestane a vžije se jako něco samozřejmého, přirozeného, ozdravujícího stávající poměry. Nastává, nastane nová velká sociální epocha pro ženu: žena, matka, živitelka, rovnocenná pomocnice mužova. Dějiny jdou svým mohutným, neslyšným krokem ku předu. Lidstvo nesnese překotných reforem, mají-li se státi součástkou jeho ‚já‘. Nenáhlý přerod, tak přirozený, samozřejmý, dá vzklíčiti novému radostnému životu člověka – ženy,“ což už v roce 1917 napsal Časopis učitelek.

Dlužno dodat, že ústava nově vzniklé Československé republiky vzala tuto emancipaci v potaz a v roce 1920 zavedla všeobecné volební právo.

close Pacienti se španělskou chřipkou v americké vojenské nemocnici v Aix-Les-Bains ve Francii (1918). info Zdroj: Wikimedia zoom_in Válka i španělská chřipka se ničivě podepsaly na populaci. Zemřely statisíce mladých mužů z českých zemí.

Na druhé straně se ale v nové republice bolestivě projevil problém se zakládáním nových rodin a s velkým množstvím vdov, což mohlo mít dlouhodobý negativní vliv na populační vývoj. A právě to vedlo poslankyni Betty Karpíškovou k předložení legislativního návrhu požadujícího, aby si všichni muži vzali dvě manželky, což měl být prostředek vedoucí k doplnění populace ztracené během válečných let.

Bouře v parlamentu

Je pochopitelné, že návrh nemohl mít šanci na úspěch. Už při jeho prezentaci začaly manželky poslanců křičet z galerie. Záhy po poslankyni vystoupil další řečník, který prohlásil, že přijme-li Československo takový zákon, bude čelit posměchu celého světa.

Výkřiky nevole byly tak silné a hlasité, že kvůli nim musel předsedající parlamentní zasedání přerušit.

Událost přece jen pronikla do světa a chicagské noviny Chicago Tribune o ní přinesly 9. července na první straně zprávu s titulkem „Ženy se bouří kvůli českému návrhu vynucené bigamie“.

Podivný návrh zapadl, ale jméno jeho předkladatelky by úplně zapadnout nemělo. Betty Karpíšková nebyla mezi prvorepublikovými političkami nezajímavá a její další osudy svědčí o tom, že rozhodně nebyla jen nějakou radikální či poblouzněnou aktivistkou.

Tragický osud poslankyně

Novinářka a politička Betty Karpíšková byla od roku 1920 členkou ústředního výkonného výboru a představenstva Čs. sociálně demokratické strany dělnické, za niž byla v témže roce zvolena poslankyní. V parlamentu se opravdu zabývala zejména ženskou a rodinnou sociální otázkou, přičemž prosazovala hospodářskou rovnoprávnost žen, matek a dětí.

V roce 1921 se stala také šéfredaktorkou sociálnědemokratického časopisu Ženské noviny, který vedla až do roku 1938. V publicistické práci usilovala zejména o politickou osvětu svých čtenářek.

Po okupaci zbytku okleštěného Československa hitlerovským Německem navázala kontakt s domácím odbojem a stala se aktivní účastnicí ilegálních porad někdejších vedoucích činitelů sociálně demokratické strany.

Gestapo ji zatklo 6. května 1941, když spustilo rozsáhlou represivní akci proti reprezentaci české sociální demokracie. Ačkoli se z ní snažilo za pomoci zostřených výslechů dostat informace o ukrytém majetku a finančních fondech strany, odvážná politička nic neprozradila.

Na podzim 1942 byla poslána do vyhlazovacího koncentračního tábora v Osvětimi, kde záhy po příchodu zahynula v plynové komoře.